Epilepsie

Epilepsie je záchvatové onemocnění, kterému může předcházet aura. Vzniká bez zjevné příčiny nebo na základě jiného onemocnění.

Charakteristika

Epilepsie, přezdívaná také zrádník nebo padoucnice je onemocnění, při kterém dochází k náhlé změně vědomí nebo chování. Je to následek místních nebo celkových změn mozkové tkáně.

Mezinárodní liga proti epilepsii (ILAE) spolu s Mezinárodním úřadem pro epilepsii (IBE) definovali dva pojmy, epileptický záchvat a epilepsie.

Při epileptickém záchvatu dochází k přechodnému vzniku příznaků během abnormální neuronální aktivity v mozku. Na druhé straně epilepsie jako taková je nemoc mozku, která je charakteristická stálou (ne jako u ojedinělých záchvatů) predispozicí generovat epileptické záchvaty.

Epilepsie jako nemoc má různé následky - neurobiologické, kognitivní (rozumové), psychologické, ale i sociální. Její definice zahrnuje, že se musí objevit více než jeden epileptický záchvat, aby stav splňoval pravou nemoc-epilepsii.

Jiná definice epilepsie hovoří o chronické (dlouhotrvající) nemoci charakteristické záchvatovitou dysfunkcí mozku způsobenou neuronálním vybitím. Co to znamená?

V mozku existuje elektrická aktivita. Je dána strukturou a funkcí neuronů, tedy nervových buněk, mezi nimiž dochází neustále k přenosu vzruchů, informací. Tento přenos je při epilepsii pozměněn.

Při epilepsii dochází někdy i ke změně vědomí. Pacient vědomí ztratí zcela na delší dobu, nebo jen krátce a částečně. Záchvaty dělíme na parciální (dílčí), nebo generalizované (celostní).

Přibližně 50 milionů lidí trpí celosvětově epilepsií, přičemž skoro 2 ze 3 případů onemocnění se zjistí v rozvojových zemích.

Nejčastěji se diagnostikuje u mladých dětí nebo u lidí nad 65 let. Někdy se epileptické záchvaty objevují po operacích mozku u rehabilitovaných pacientů jako důsledek i nepatrného zásahu do mozkové tkáně. Často se vyskytuje epilepsie i po úrazech hlavy.

Jak bylo zmíněno, jednotlivé záchvaty se mohou od pacienta k pacientovi lišit:

• Známe částečné a celostní záchvaty, přičemž při jednoduchých dílčích (parciálních) záchvatech pacient neztratí vědomí.
• Ke celostním (generalizovaným) záchvatům patří absence (petit mal), klonické (křečovité) záchvaty, tonické (napěťové), atonické (ochablé) nebo tonicko-klonické (grand mal). Při nich pacient ztrácí vědomí.

Nejrozšířenější jsou záchvaty typu grand-mal, poté absence a konečně jiné formy epilepsie. Patří k nim například záhlavní epilepsie.

Odlišujeme i stav epileptický, tzn. status epilepticus – při tomto stavu dochází k nekontrolovatelnému dlouhému záchvatu (i několik minut), který nereaguje řádně na léčbu a je spojen také s vyšší mortalitou (až 20%).

Příčiny epilepsie

Známe 2 hlavní typy epilepsie:

• Primární - přesná příčina není známa
• Sekundární - na základě jiného onemocnění, případně toxinů (alkohol atd.)

Na epileptogenezi se může podílet několik stavů. Epilepsie vzniká při:

• neurodegenerativních onemocněních (např. roztroušená skleróza)
• úrazech hlavy spojených s úrazy mozku
• náhlých cévních mozkových příhodách
• mozkových nádorech
• infekcích centrálního nervového systému
• při status epilepticus – prodlouženém epileptickém záchvatu nebo sérii záchvatů v rychlé návaznosti

Je popsána i několik let trvající „tichá“ perioda po úrazech mozku, kdy se záchvaty neobjevují. Přesto se může po dlouhé době epilepsie objevit. Může to být traumatem (úrazem) změněná mozková tkáň, která se začne jakoby „jatrit“, měnit svou elektrickou aktivitu.

Popsal se jev „vznícení“. Dochází k němu tehdy (pozoroval se u zvířat), když se aplikuje na mozkovou tkáň elektrický proud. Může se jednat o některé specifické části mozku, přičemž dochází k jejich větší vnímavosti na záchvaty. Každý záchvat má svůj základní práh vnímavosti.

Je důležité podotknout, že i přes vznícení zvířata v této studii nevykazovala spontánní záchvaty.

Podobně může však indukovat (přivodit) epileptický záchvat chemická stimulace. Bylo také u lidí zjištěno, že některé pesticidy mohou vést ke vzniku takových záchvatů.

Dalším potencionálním mechanismem vzniku epilepsie je kromě vznícení tzv. excitotoxicita. Jedná se vlastně o přílišnou elektrickou nabuzenost mozku.

Na epileptickém záchvatu se může podílet i požití alkoholu.

Kdybychom to shrnuli, epilepsie má mnoho podob a ne vždy je jasná příčina, která onemocnění vyvolává.

Příznaky epilepsie

Symptomy onemocnění se liší podle typu epilepsie.

Někdy se zdá, že pacient přestal vnímat okolí (absence – petit mal).

Jindy je samotný záchvat dosti dramatický. Pacient často spadne na zem, končetiny se mu dostanou do křečovitého postavení, svaly se napnou, pacient ztratí naprosto vědomí. (tonicko-klonický - grand mal)

Někdy je tento stav doprovázen pokousáním jazyka, pomočením či pokalením.

Oči mohou být obráceny nahoru nebo do strany.

Na oslovení pacient nezvykne reagovat. Záchvat většinou spontánně ustoupí do 1-2 minut, ale může trvat i několik minut. Vždy je to život ohrožující stav, pacient může při začátku záchvatu spadnout z výšky na zem, případně si doudírat hlavu po dobu trvání epileptického záchvatu.

Někdy záchvatu předchází tzv. aura. Pacient tehdy umí vyhodnotit, že „něco na něj jde“, případně „již je zde opět záchvat“. Je spojena častokrát s halucinacemi ať už zrakovými nebo sluchovými.

Při jiné epilepsii pacient neztratí vědomí. Sám pozoruje, jak mu například „myká rukou“, nebo polovinou těla. Mohou být doprovodné pocity mravenčení končetiny či vidiny ostrého světla. Bývá to tak například u některých nádorů mozku, onemocnění postihuje například jen obličej a rameno.

Příznaky (shrnutí):

• ztráta vědomí nemusí být vždy přítomna
• pomočení, pokalení, kousnutí vlastního jazyka
• svaly v křeči, napětí, případně smíšeně, nebo končetiny zůstanou naopak chabé
• někdy se jedná jen o ztrátu komunikativnosti, pacient „se zadívá někam“
• aura bývá někdy předzvěstí epileptického záchvatu

Kdy navštívit lékaře

Je důležité vyhledat lékaře, když se zdá, že pacient překonává první epileptický záchvat v životě (ještě nic takového podobné neměl). Lékař dodiagnostikuje stav a určí, zda se jedná o epilepsii.

Když se onemocnění chronifikuje (trvá dlouhodobě), pacienti a jejich příbuzní bývají srozuměni s průběhem, domácí léčbou a prognózou nemoci. Důležité je také udržovat antiepileptický režim.

Při seznámení se s touto nemocí pacient i jeho příbuzní vědí, jak se zachovat při dalším záchvatu, i jak podat adekvátní léčbu, aby záchvat skončil.

Zároveň jsou srozuměni, kdy přece jen volat lékaře – bývá to v případech, kdy si pacient udeří hlavu při pádu a krvácí (je třeba šití), ale i v případě, kdy záchvat po léčbě neodezní.

Diagnostika epilepsie

Základní neurologické vyšetření provádí lékař neurologického oddělení. K typickým nálezům patří pokousání jazyka, pomočení či pokalení, ke kterému dojde při samotném záchvatu. Tak lze odlišit epilepsii od jiné nemoci, například synkopy.

K upřesnění diagnózy se je rozšířeno použití EEG (elektroencefalografie). Pomocí tohoto vyšetření lze zjistit abnormální elektrickou aktivitu mozku. Vyšetření je pro lékaře velmi nápomocné.

K rozlišení základního onemocnění se používají v diagnostice přístroje CT a MR, které se zaměří na lebku a mozek jako takový.

Léčba epilepsie

Přestože jsou epilepsie a záchvaty s ní spojené dost výrazné a okolní pozorovatelé se často při někoho záchvatu leknou, existuje velká světová osvěta ve vnímání a chápání tohoto onemocnění.

Léky první volby jsou benzodiazepiny, které mají protizáchvatový účinek.

Dlouhodobou léčbu nastavuje neurolog po zhodnocení celkového stavu. Je několik dalších léků - antiepileptik, které snižují výskyt epileptických záchvatů. Pacienti na ně většinou dobře reagují a jsou dobře snášeny.

Při trvání záchvatu lze pacientovi podložit pod hlavu polštář či vlastní ruku, aby si hlavu nepoudieral.

Domácí léčba epilepsie

V domácích podmínkách se často aplikuje lék na bázi benzodiazepinů rektální trubkou (tedy do anální krajiny). Po aplikaci tohoto léku (který předepisuje lékař specialista) dochází k pozvolnému ukončení záchvatu a pacient postupně nabírá vědomí.

Při opakovaných záchvatech v delším časovém období po řádné diagnostice se ordinuje dlouhodobá (někdy doživotní) léčba antiepileptiky.

S pomocné bylinné léčby jsou při epilepsii účinné kopřiva, devětsil, mateřídouška či švédské kapky.

Prevence epilepsie

Je důležité vyvarovat se podnětům, které v minulosti provokovaly epileptický záchvat. Mezi takové podněty patří například silné blikající světlo obrazovky nebo na diskotéce (stroboskop). Záchvaty mohou také vznikat při přepracování. Je proto vhodné vyvarovat se práce na směny, hlavně noční.

Pacienti trpící epilepsií mohou používat řidičské oprávnění, avšak je důležité delší bezzáchvatovité období bez léčby. Vše se odvíjí ve smyslu platné legislativy.

Důležité je dodržovat antiepileptický režim. Při velké časnosti záchvatů lze sáhnout i po ochranných pomůckách, jakými je přilba.

Zdroje

Michal Drobný a kol. – Neurology Textbook

Maria Treben – Moje léčivé rostliny