Hepatitida C

Hepatitida C je vyléčitelné infekční onemocnění způsobené virem hepatitidy C. Probíhá často skrytě, přenáší se krví. Rizikem je užívání drog, tetování nebo nechráněný pohlavní styk.

Charakteristika

Hepatitida C, lidově „žloutenka typu C“, odborně hepatitis C je vážné infekční onemocnění, způsobené virem hepatitidy C, zkratka HCV. Z epidemiologických údajů vyplývá, že až 150 milionů lidí na světě trpí chronickou hepatitidou C, v Čechách je to asi 60 tisíc pacientů.

Virus hepatitidy C byl objeven až v roce 1988, přičemž se přenáší podobně jako HBV (virus hepatitidy B) krví - tedy při intravenózní aplikaci drog či vzácněji při pohlavním styku. Jako primární infekce probíhá hepatitida C často skrytě, proto se také snáze v populaci šíří. V 80% přechází do chronického stadia spojeného s rozvojem cirhózy (zjizvovatění jater) a hepatocelulárního karcinomu (rakovina jater).

Vakcína účinná proti hepatitidě C není dostupná, zato účinnou bývá tzv. virostatická léčba spolu s transplantací jater. Dokonce taková terapie může vést k úplnému úzdravu (na rozdíl od HBV, kde musí být léčba doživotní).

Játra jsou velký orgán, ve kterém probíhá mnoho metabolických dějů a také tvorba žlučových kyselin.

Příčiny

Virus hepatitidy C (HCV) patří do čeledi Flaviviridae, rodu Hepacivirus a je původcem onemocnění hepatitidy C. Jedná se o RNA virus. Je obalený a velmi rychle se v organismu hostitele dělí, v poločase 2,5 hodiny. Jeho povrchové struktury jsou špatně rozpoznatelné pro imunitní systém a to znemožňuje vývoj účinné vakcíny. Popisuje se 6 genotypů a až 67 podtypů.

Cílovými buňkami viru hepatitidy C jsou jaterní buňky, tzv. hepatocyty, ale také B-lymfocyty. Tento virus se dělí právě v buňkách jater, ale poškození tohoto orgánu není dáno přímým působením viru, ale buněčnou imunitní odpovědí organismu jako takového. Dochází zde ke vzniku zánětu, tedy samotné hepatitidě. Jaterní buňky zanikají, následně se obnovují, dochází k přestavbě jater, k jizvovatění (cirhóze) až jejímu selhání. Je zhoršená funkce tohoto orgánu. Asi u 5-10% pacientů s cirhózou se mění nemoc na rakovinu, konkrétně hepatocelulární karcinom, avšak předchozí cirhóza není podmínkou.

Virus hepatitidy C je přítomen hlavně v krvi, kterou se také přenáší. K nákaze tedy může dojít intravenózní aplikací drog, při tetování, při pohlavním styku či z matky na dítě (ne však při kojení).

Inkubační doba hepatitidy C je 30-100 dní. Je to období od proniknutí viru do organizmu po projevení se prvních příznaků.

Projevy hepatitidy C

Spousta lidí neví, že jsou napadeni virem hepatitidy C. Ve většině případů probíhá infekce HCV skryté, ve 25% případů s obrazem akutního zánětu jater se žloutenkou. 80% případů progreduje do chronické hepatitidy s cirhózou, jaterním selháním a rozvojem rakoviny. Chronická hepatitida C je přitom definována jako zánět jater způsobený virem hepatitidy C trvající déle než 6 měsíců.

Existují i ​​tzv. extrahepatální projevy onemocnění, které zahrnují záněty cév, také je zde však spojitost s B-buněčným non-Hodgkinovým lymfomem.

Je známo, že hepatitida C je 10x častější než hepatitida B a je zodpovědná za 80% všech chronických hepatitid a 15% jaterních transplantací.

Pokud se hepatitida C projeví ve své akutní formě, je možné setkat se s:

• Žloutenka, tedy ikterus – zežloutnutí kůže a očních bílků
• Únava
• Pocit zvracení, někdy zvracení
• Bolesti svalů
• Horečka

Při chronické hepatitidě se setkáváme s těmito příznaky, dané poškozením samotných jater:

• Sklon ke krvácivosti
• Sklon k otokům
• Žloutenka
• Únava
• Tmavě zbarvená moč
• Svědící kůže
• Tekutina v břišní dutině, odborně ascites
• Ztráta váhy
• Otékání kotníků
• Zmatenost
• Změny kožních žilek

Ne vždy se z akutní infekce stává chronická. Aby k tomu nedošlo, pomáhá intenzivní léčba.

Kdy navštívit lékaře

Lékaře je třeba vyhledat tehdy, pokud se u nás objevil jeden nebo více výše uvedených příznaků. Zpozornět bychom měli, pokud nám nebo našemu příbuznému zežloutla kůže, pokud nás svědí kůže, jsme častěji unaveni, otékají nám nohy a břicho. Pokud se náhodou poraníme při holení, hůře se nám může zastavit spontánní krvácení. Pokud to trvá příliš dlouho, i v tomto případě bychom měli neprodleně vyhledat svého lékaře.

Očkování proti hepatitidě C neexistuje. I tak je vhodné screeningové vyšetření, které může dopomoci nalézt v populaci ty pacienty, u kterých je onemocnění ještě v prvotních stádiích a plně se nerozvinulo.

Rizikové faktory

Mezi rizikové faktory hepatitidy C patří:

• Užívání drog, zejména intravenózní cestou
• Zvýšené hladiny jaterních enzymů, přičemž se zatím neodhalila přesná příčina
• Děti, které se narodí matce s hepatitidou C
• Ženy během těhotenství
• Pracovníci s krví, zdravotníci, kteří jsou v kontaktu s krví a jejími deriváty
• Lidé, kteří jsou dlouhodobě dialyzováni
• Pohlavní styk s osobou, která má hepatitidu C
• Lidé s HIV infekcí
• Muži, kteří mají pohlavní styk s jiným mužem
• Některé zdroje uvádějí, že plným rizikem je pobyt ve vězení

Komplikace

K nepříjemným komplikacím virové hepatitidy C patří:

• Cirhóza jater - jizvovatění jater, je třetí stadium degenerativních změn po steatóze a fibróze, játra nefungují správně
• Rakovina jater - u malého procenta lidí s hepatitidou C se rozvine hepatocelulární karcinom
• Selhání jater - změny v tkáni jater mohou vést k selhání tohoto orgánu. Játra tehdy ztrácí náhle svou funkčnost.

Prevence hepatitidy C

Prevence v podobě očkování neexistuje. K hlavním pilířům prevence před hepatitidou patří vyhýbání se užívání ilegálních látek, zvýšená opatrnost při tetování a praktikování bezpečného pohlavního styku s kondomem.

Máme-li v domácnosti někoho, kdo trpí hepatitidou C, je nutné vyhnout se používání stejných pomůcek hygieny. Mytí zubů cizím zubním kartáčkem se obecně nedoporučuje a v tomto případě je zcela zakázáno.

Diagnostika

K odhalení onemocnění se používá tzv. mikrobiologická diagnostika, která používá kombinaci přímých a nepřímých metod.

K přímému důkazu patří real-time RT-PCR (polymerázová řetězová reakce) z plné krve, která jednak detekuje přítomnost virové RNA v krvi a umožňuje i zjistit její množství v reálném čase.

K nepřímému důkazu se využívá sérologie, tedy důkaz specifických HCV protilátek třídy IgG (anti-HCV IgG) (metoda ELISA).

Z krve je také možno zjistit změnu jaterních enzymů, bývají zvýšeny při akutní hepatitidě, někdy kolísavé při chronické hepatitidě. Po uzdravení jsou hodnoty těchto enzymů normální.

Existují také doporučení screeningu (cíleného vyhledávání osob s onemocněním) hepatitidy C.

K dalším diagnostickým možnostem patří:

• Magnetická rezonanční elastografie – neinvazivní zobrazení jater, díky kterému můžeme zjistit tuhost tohoto orgánu, vznikající při chorobných změnách. Podobně funguje i tranzientní elastografie.
• Jaterní biopsie – odběr vzorku z jater jehlou, následný laboratorní rozbor tohoto vzorku

Léčba hepatitidy C

Léčba se skládá ze tří kroků:

• Genotypizace a určení konkrétního typu HCV (genotyp 1-6) pro výběr správného virostatika
• Medikamentózní léčba – podávají se látky s přímým antivirovým účinkem ve 2-3 kombinaci
• Léčba trvá 8-24 týdnů a jejím cílem je úplná eradikace viru a dosažení negativního nálezu RNA viru hepatitidy C v krvi, déle než 6 měsíců po ukončení léčby. Terapie je opravdu efektivní a velké množství pacientů lze pomocí antivirotik vyléčit.
• Transplantace – po dosažení ústupu onemocnění je druhým cílem zachování jaterní funkce, prevence cirhózy a maligního zvratu. Po úspěšné transplantaci je pacient považován za vyléčeného.

Pokud již onemocnění virem hepatitidy C vypuklo, je nutné se vyvarovat i užívání alkoholu, který má přímý hepatotoxický vliv (poškozuje játra). S lékařem je vhodné doladit celkovou léčbu, kterou musíme užívat, neboť některé léky mohou také mít negativní vliv na tento orgán.

Prognóza

5-leté přežívání je při jaterní rakovině kolem 22%, při časném stádiu cirhózy se popisuje přežití 9-12 let, ale i více. Celkový stav závisí nejen na účinnosti medikamentózní léčby, ale také na eventuální transplantaci orgánu. V posledních letech vzniklo několik velmi účinných léčiv, které pomáhají pacientům s tímto onemocněním. Vědci se také snaží vyvinout vakcínu proti hepatitidě C. Pokud jsme onemocněli hepatitidou C, existuje možnost, že se plně vyléčíme. Závisí to hlavně na typu viru, přidružených onemocněních, časném záchytu a jiných faktorech.

Zdroje:

HURYCH J., ŠTÍCHA R. a kol.: Virus hepatitidy C (HCV). Lékařská mikrobiologie. Repetitorium. 3.vydání. 2021. Triton. s.244-247. Dostupné z: ISBN 978-80-7553-976-2

MAYO CLINIC STAFF: Hepatitis C. 2023. MayoClinic [online] [cit. 08.23.2024]. Dostupné z: https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/hepatitis-c/symptoms-causes/syc-20354278

MAGNIFICO A.L. a kol.: What’s the Outlook and Life Expectancy for Hepatitis C? 2024. Healthline [online] [cit. 08.23.2024]. Dostupné z: https://www.healthline.com/health/hepatitis-c/hepatitis-prognosis-and-life-expectancy