Leukémie

Leukémie je zhoubné onemocnění krve a krvetvorby. Projevuje se častými infekcemi, únavou, slabostí, ale i nepříjemnými nočním pocením. Léčba onemocnění je komplexní, stále postupující.

Charakteristika

Leukémie (Leukóza, z gr. leukos = bílý, přeneseně "bílá krev" nebo "bělokrevnost") je vážné rakovinové onemocnění bílých krevních buněk, leukocytů. Jedná se o zhoubné onemocnění krvetvorby, které se šíří po organismu, přičemž to, jak agresivní toto onemocnění je, závisí na samotném typu leukémie. Při leukémii dochází k tzn. maligní transformací nezralých krvetvorných buněk. Ty jsou vyplavovány do krve a hromadí se i v jiných orgánech.

V krvi se nachází více typů buněk - červené krvinky, bílé krvinky, krevní destičky, přičemž leukémie se vztahuje na bílé krvinky. Jejich hlavní funkcí je chránit organismus před bakteriemi, viry, houbami, abnormálními buňkami či cizími látkami. Většina bílých krvinek (leukocytů) je tvořena v kostní dřeni, některé se však tvoří také v lymfatických uzlinách, dětské žláze či ve slezině. Leukocyty se v organismu přesouvají krevními a mízními cévami.

Kromě leukémie může být lymfatický systém postižen i jinou formou rakoviny, lymfomem. Toto onemocnění také může znemožnit boj s infekcemi, avšak vztahuje se nikoli na krev, ale samotné lymfatické orgány jako slezinu, lymfatické uzliny či mandle. Na rozdíl od lymfomu, při leukémii dochází ke změně samotné krve.

Typy leukémie

Leukemie jsou obecně dělí na akutní, tj. náhle vzniklé, a chronické, které trvají delší dobu. Při akutní leukémii se rakovinné buňky dělí rychle, při chronické nemoc progreduje pomalu a první projevy mohou být velmi mírné.

Existuje více typů bílých krvinek, tj. leukocytů. Kromě granulocytů a monocytů rozlišujeme lymfocyty, přičemž každý z těchto typů má na starosti jinou imunitní odpověď. Podle toho, zda leukémie postihuje myeloidní (tvorba granulocytů, ...) nebo lymfoidní řady (tvorba lymfocytů T a B, plazmocytů, ...), řadíme leukémie na čtyři skupiny i vzhledem k délce trvání nemoci:

1. Akutní myeloidní leukemie (AML ) - může se vyvinout u dětí i dospělých. Je to jedna z nejběžnějších leukémií, přičemž 5-leté průměrné přežívání je u 29,5% pacientů.
2. Akutní lymfocytární leukemie (ALL) - vyskytuje se nejčastěji u dětí, přičemž 5-letý odhad přežití je 69,9%.
3. Chronická myeloidní leukemie (CML ) - vyskytuje se hlavně u dospělých a délka 5-letého přežívání se popisuje u 70,6% pacientů.
4. Chronická lymfocytární leukemie (CLL ) - nejčastěji postihuje lidi starší 55 let, u dětí je pozorována raritně. Odhaduje se 5-leté přežití u 87,2% pacientů.
5. Jiné typy - leukémie z vlasatých buněk, myelodysplastický syndrom i myeloproliferativní onemocnění, ...

Příčiny leukémie

Vědci ani lékaři nevědí, co přesně leukémii způsobuje. Zdá se, že onemocnění úzce souvisí s genetickými faktory, jakož i s faktory enviromentálními.

Obecně se leukémie objeví v organismu tehdy, pokud je nějakým způsobem změněna DNA krvetvorné buňky, tedy došlo k mutaci samotné genetické informace. K těmto změnám mohou vést látky, které nazýváme karcinogeny. Rakovinotvorné látky jsou například obsaženy v tabákovém kouři. Normálně má buňka v DNA zakódovanou informaci, jak se má chovat, jak se má dělit, růst či umírat. Dojde-li k mutaci genomu, taková buňka si začne dělat „co se jí zachce“ – dělí se rychle, nekontrolovaně, nezaniká. Buňky se stávají rakovinovými, dostávají se mimo kontrolu. Tyto krvetvorné rakovinové buňky postupně vytlačí zdravé buňky krvetvorby v kostní dřeni.

Kromě přítomnosti změn v kostní dřeni dochází také k šíření těchto buněk do jiných orgánů, dochází k chorobné záplavě organismu nezralými buňkami bílého krevního řádu.

Příznaky leukémie

Příznaky leukémie se liší v závislosti na typu leukémie. K běžným projevům tohoto zhoubného onemocnění řadíme:

• Horečka nebo zimnice
• Přetrvávající únava a slabost
• Časté infekce
• Úbytek hmotnosti bez vlastní vůle
• Oteklé lymfatické uzliny, zvětšená slezina a játra
• Lehčí modřiny a krvácení
• Častější krvácení z nosu typu epistaxe
• Výskyt kožní petechie
• Nadměrné pocení, zejména v noci
• Bolest kostí

Podle toho, kam se onemocnění šíří, mohou se objevit příznaky. Při poškození nervového systému se objeví často nauzea, zvracení, zmatenost či záchvaty. Kromě CNS se šíří onemocnění často do plic, trávicího traktu, srdce, ledvin či varlat. Z toho pak vyplývají i jednotlivé projevy.

Kdy vyhledat lékaře

Je nutné vyhledat svého lékaře, pokud se objevily některé z výše uvedených příznaků a dělají vám starosti. Symptomy leukémie jsou často bludné a ne příliš jasné. Nemoc se často projevuje zvýšenou náchylností k infekcím, například chřipce. V některých případech se objeví náhodně během krevního vyšetření.

Rizikové faktory

Faktory, které mohou vést ke vzniku leukémie:

• Předchozí léčbu rakoviny – lidé, kteří byli léčeni chemoterapií a radioterapií, mají větší riziko vzniku některého typu leukémie
• Genetická onemocnění – zdá se, že genetika hraje roli při vzniku tohoto onemocnění. U Downova a Klinefelterova syndromu jsou zjištěny přímé souvisy.
• Vystavení se některým chemikáliím – benzen přítomný v benzínu, cytostatika, alkylační činidla
• Kouření – kouření může vést ke vzniku akutní myelobastické leukémie
• Rodinný výskyt leukémie – riziko je větší, i se vyskytuje toto onemocnění v příbuzenství
• Infekce – lidský T-buněčný lymfotropní virus vede ke vzniku leukémie z T-buněk

Přesto vzniká často leukémie i u těch lidí, kteří nejsou vystaveni výše uvedeným faktorům.

Diagnostika

Doktoři mohou najít chronickou leukémii během běžného rutinního krevního vyšetření, ještě předtím, než začnou příznaky onemocnění. Pokud se to stane nebo předpokládá-li se toto onemocnění, následuje série vyšetření:

• Fyzikální vyšetření - oteknutí lymfatických uzlin, ale i bledá pokožka, drobné červené tečky na kůži či zvětšení jater podporují diagnózu
• Krevní testy - abnormální hodnoty červených a bílých krvinek, ale i destiček mohou svědčit pro leukémii, také lze zjistit touto cestou přítomnost leukemických buněk, tedy samotných blastů
• Vyšetření kostní dřeně - odběr vzorku kostní dřeně se provádí nejčastěji z lopaty bederní kosti, používá se přitom dlouhá tenká jehla. Vzorek se odesílá do laboratoře, kde se pátrá po leukemických buňkách. Vyšetření těchto buněk je velmi nápomocné k určení individuálního léčebného plánu pro toho kterého pacienta.
• Zobrazovací metody - díky CT nebo magnetické rezonanci je možné zjistit, zda se nemoc rozšířila do vzdálených tkání (plíce, mozek atd.).

Léčba leukémie

Léčba leukémie závisí na několika faktorech. Zohledňuje se věk, celkové zdraví, typ leukémie či šíření onemocnění do jiných částí těla, například nervového systému.

Léky, které se používají v boji proti leukémii, jsou:

• Chemoterapeutika - chemoterapie je hlavní metodou léčby leukémie. Podávají se takové chemikálie, které zabíjejí leukémií změněné buňky. Podle typu leukémie se volí léky samotné, nebo léky v kombinaci, některé se podávají ve formě tablet, jiné cestou žíly.
• Cílená léčba - středem zájmu tohoto typu léčby jsou abnormality prezentovány rakovinovou buňkou. Blokádou těchto abnormalit dochází k zabití samotných rakovinných buněk.
• Radioterapie - využívá rentgenových nebo jiných paprsků k poškození samotných leukemických buněk, což vede k omezení jejich růstu. Někdy se tato léčba využívá jako příprava před transplantací kostní dřeně. Používá se na celé tělo nebo jen užší lokalitu.
• Transplantace kostní dřeně - také přezdívaná transplantace kmenových buněk, je zákrok, při kterém se vpraví do kostní dřeně zdravé kmenové buňky a nahradí se jimi nezdravá dřeň. Kmenové buňky lze získat od dárce, nebo své vlastní z předchorobí. Před transplantací kostní dřeně se provádí chemoterapie a radioterapie, následně se vpraví krvetvorné buňky do těla cestou infuze.
• Imunoterapie - tato léčba využívá vlastní imunitní systém k boji s rakovinovými buňkami. Rakovinné buňky jsou před imunitou „skryty“, avšak díky některým látkám se stávají rozpoznatelné. Tak dochází k jejich postupnému zabíjení.
• Léčba geneticky modifikovanými T-lymfocyty a chimérickým antigenovým receptorem - geneticky upravené T-lymfocyty jsou využívány k rozpoznání a zničení nádorových buněk

Je také důležité vyrovnat se s tímto vážným onemocněním. Zdá se, že kromě přátelství a vztahů hraje klíčovou roli v léčebném plánu i pochopení samotné diagnózy. Vždy je dobré mít někoho, s kým se dá o potížích promluvit. Může to být příbuzný, přítel, lékař, sociální pracovník či farář. V současnosti existují i ​​občanská sdružení sdružující pacienty s podobným osudem.

Prognóza

Doba přežití pacientů s leukémií závisí na typu leukémie, věku, životosprávy, či jiných zdravotních komplikací. Je důležité si pamatovat, že lidé s leukémií žijí v současnosti déle, než tomu bylo kdysi, také vědci pátrají nepřetržitě po nových možnostech léčby.

Čím dříve se onemocnění diagnostikuje, tím jsou lepší vyhlídky na vyléčení. Počet úmrtí na leukémii je v průměru 1,7% ročně. Odhad 5-letého přežívání pacientů s touto diagnózou je kolem 65%, avšak toto číslo se vztahuje na všechny typy leukemických onemocnění. Je proto lepší informovat se o vlastní prognóze u svého ošetřujícího lékaře.

Zdroje:

MAYO CLINIC STAFF: Leukemia. 2022. Mayoclinic [online] [cit. 09.23.2024]. Dostupné z: https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/leukemia/symptoms-causes/syc-20374373

LIGHTS V. a kol.: A Guide to Leukemia. 2023. Healthline [online] [cit. 09.23.2024]. Dostupné z: https://www.healthline.com/health/leukemia

NECHAMA F. SAMMET MORING a kol.: Leukemia. 2024. WebMD [online] [cit. 09.23.2024]. Dostupné z: https://www.webmd.com/cancer/lymphoma/understanding-leukemia-basics