Obsah článku

    Rakovina kostí
    Rakovina kosti 1

    Rakovina kosti je zhoubné onemocnění. Jedná se o nekontrolovaný růst novotvaru v kosti na podkladě genetických změn jejích buněk. Příčina není přesně známa, ale jedná se spíše o raritní nemoc.

    Charakteristika a typy kostní rakoviny

    Rakovina kostí (Cancer ossium) je zhoubné nádorové onemocnění, které vzniká přímo z kostní tkáně. Tento termín nezahrnuje stavy, při nichž se rakovina plic, prostaty nebo prsu metastazuje do kostí; v takovém případě hovoříme o kostních metastázách. Rakovina kosti je poměrně vzácná, přičemž existuje několik typů tohoto onemocnění; některé se vyvíjí častěji u dětí, jiné u dospělých jedinců.

    Obecná léčba tohoto rakovinového onemocnění je realizována chirurgicky, ale také jako radioterapie a chemoterapie. Terapeutický plán se odvíjí nejen od typu nádoru, ale také dalších faktorů. I v tomto případě rozlišujeme samotnou rakovinu od nezhoubných, benigních nádorů kosti.

    Základní dělení rakoviny kostí je následující:

    • Chondrosarkom – jedná se o zhoubný nádor vyvíjející se v kostní dřeni, je tvořen chrupavkou; vyskytuje se nejčastěji ve věku od 40-75 let; jeden z nejběžnějších typů kostní rakoviny; vzniká nejčastěji v pánvi, bederních kostech, lopatkách a obratlích.
    • Ewingův sarkom – nacházet se může v kosti, nebo měkké okolní tkáni, obvykle postihuje děti ve věku 10-20 let; zvykne se šířit do plic a je to agresivní rakovina. Vzniká častěji v kostech pánve a lopatkách.
    • Osteosarkom – nejčastěji se objevuje na dlouhé kosti stehna; postihuje dospívající, ale může se vyskytnout i u dospělých. Dává se do souvisu s růstovou chrupavkou, tedy s tkání kosti, kde je růst nejaktivnější.

    Tyto tři typy zhoubných nádorů jsou spojeny s významnou morbiditou a mortalitou.

    Příčiny kostní rakoviny

    Není přesně známo, proč vzniká rakovina kosti. Je zřejmé, že samotné onemocnění souvisí s jednou nebo více změnami genů v buňkách kosti. Tyto mutace DNA mohou vznikat pravděpodobně na podkladě účinku volných radikálů, ale také různých karcinogenů z vnějšího prostředí. Normálně je v DNA zakódováno, co má buňka dělat. Ve zdravých buňkách tedy dochází ke kontrolovanému růstu, dělení, obnově, metabolickým pochodům; a také buňka ví, kdy má zemřít. Pokud je však DNA buňky změněna, ztrácí schopnost kontroly, což vede k nekontrolovanému růstu, autonomnímu rozdělování či ztrátě schopnosti programované smrti.

    O takové změněné buňce mluvíme už jako o nádorové buňce. Postupně se rozděluje za vzniku samotného novotvaru. V případě rakoviny kosti se jedná o nádor, který je invazivní a přerůstá do okolní tkáně. Jelikož se jedná o rakovinu, není nádor opouzdřený a může metastázovat i do vzdálených tkání, například do plic.

    Rozlišujeme mezi nezhoubnými, benigními a zhoubnými, maligními nádory. Ty zhoubné prorůstají okolí a šíří se do celého těla; jedná se tedy o rakovinu v pravém slova smyslu. Na rozdíl od nich nezhoubné nádory mají své pouzdro, zvětšují se souměrně do prostoru a vytvářejí zaoblený, spíše kulatý útvar. Ten může tlačit na okolní struktury, ale přímo jimi nepřerůstá.



    Rakovina se může vyskytnout také v kostech
    Rakovina se může vyskytnout také v kostech

    Příznaky rakoviny kostí

    Mezi běžné příznaky rakoviny kostí patří:

    • Bolest kostí
    • Otok a citlivost v blízkosti postižené oblasti
    • Kost je oslabená; může spíše dojít k její zlomenině
    • Zvýšená pocit únavy
    • Krívání či jiné potíže s pohybem
    • Ztráta tělesné hmotnosti

    Rizikové faktory rakoviny kostí

    Mezi rizikové faktory vzniku rakoviny kosti patří:

    • Zděděné genetické syndromy – velmi vzácný Li-Fraumeniho syndrom či dědičný retinoblastom zvyšují riziko vzniku kostní rakoviny
    • Jiná onemocnění kostí – Pagetova choroba a fibrózní dysplazie mohou být predilekcí ke vzniku rakoviny kosti
    • Vedlejší účinek terapie – radiační léčba a chemoterapeutika mohou vést ke vzniku rakoviny kostí

    Diagnostika rakoviny kostí

    Důležitá je včasná diagnostika, jelikož tyto nádory jsou vysoce agresivní. Přesto dochází ke zpoždění určení diagnózy, jelikož si pacient nemusí i delší dobu všimnout jakýchkoli projevů tohoto onemocnění. Někdy přítomná horečka a bolest se může střídat s obdobími klidu; to částečně ztěžuje diagnostiku.

    Abychom odhalili rakovinu kosti, jsou k tomu zapotřebí ve většině případů i zobrazovací metody. Kromě nich se využívá odběr tkáně cestou biopsie; vzorek nám podává komplexní informaci o typu nádoru, jeho růstových vlastnostech, předpokladech a tak nás navede k volbě nejvhodnějšího léčebného plánu.

    K zobrazovacím metodám využívaným při diagnostice rakoviny kosti patří:

    • Rentgen
    • Magnetická rezonance
    • Počítačová tomografie
    • Pozitronová emisní tomografie, PET CT
    • Kostní sken

    Bioptické vyšetření je spojeno s přímým odběrem nádorové hmoty pomocí jehly. Dlouhá tenká jehla je vpíchnuta přes kůži a je zavedena do tumoru. Odebírá se jen malé množství tkáně. V jiných případech se provádí odběr vzorku přímo během operace nádoru. V obou případech se pak vzorek odesílá do laboratoře, kde je vyhodnocen lékařem z oboru patologie; mikroskopicky a jinými metodami. Určení stupně diferenciace nádoru, tedy gradingu, je také zapotřebí.

    K určení stadia rakoviny, tedy stagingu, se využívají výše zmiňované zobrazovací metody, ale také samotné fyzikální vyšetření lékařem. Rakovinu je třeba nejen přesně lokalizovat. Určení její velikosti, rychlosti růstu, počtu postižených kostí, rozšíření do lymfatických uzlin či jiných částí těla je zapotřebí do dalších etap léčby.

    Stadia rakoviny kostí se pohybují od 1. do 4. stadia. Pokud je nádor v 1. stadiu, jedná se o lépe ohraničený nádor, který se nešíří do vzdálených tkání, roste pomalu. Naopak, nádor ve 4. stadiu se šíří i do vzdálených částí těla a roste většinou rychle.

    Rakovina kostí je poměrně vzácné onemocnění
    Rakovina kostí je poměrně vzácné onemocnění

    Léčba rakoviny kostí

    Terapie rakoviny kostí se soustředí na použití ozařování, chemoterapii, v první řadě však na chirurgickou léčbu. Použití konkrétní terapie závisí na typu, umístění a stadia rakoviny. Přidružené diagnózy je také nutné v léčebném procesu zohlednit; ne vždy je například možné provést chirurgickou léčbu pro možné komplikace.

    Chirurgická terapie

    Cílem operace je odstranění rakoviny z těla. Nejčastěji se volí takový přístup, při kterém se odebírá tumor spolu s okolní zdravou tkání. Následně chirurg opraví kost, přičemž někdy využívá kousek kosti z jiné části těla nebo také kovový a plastový materiál.

    V jiných případech je nutná amputace končetiny. Děje se to tehdy, pokud se onemocnění velmi rozrůstá, případně je omezen konzervativnější operační přístup. Po amputaci je možné použití umělé končetiny.

    Chemoterapie

    Při tomto typu léčby se využívají silné látky, tzn. chemoterapeutika, která se podávají buď v tabletové formě, ale častěji ve formě injekcí do žíly. Tato léčba se podává často po operaci samotné rakoviny, přičemž může zabít i všechny zbývající rakovinné buňky. Snižuje se tak riziko, že onemocnění opět vzplane. Chemoterapie se však může podávat i před operací, aby se tumor zmenšil a usnadnilo se tak jeho vyoperování.

    Při chondrosarkomu se nezvykne chemoterapie podávat pro svou nižší účinnost. Naopak, využívá se často při osteosarkomu či Ewingově sarkomu.

    Radiační terapie

    Léčba probíhá za pomoci silných energetických paprsků, nejčastěji rentgenových či protonových. Pomocí stroje je záření nasměrováno na přesné místo. Radioterapie se využívá po operaci k zabití jakýchkoli buněk rakoviny kosti, které mohly po zákroku zůstat v těle. Pokud je operace z nějakého důvodu nemožná, také se ozařování využívá k potlačení dalšího nádorového růstu.

    Včasná diagnóza je klíčem k lepší prognóze
    Včasná diagnóza je klíčem k lepší prognóze

    Prognostické ukazatele

    Prognóza se u těchto tří typů rakovin kosti liší. Při osteosarkomu a Ewingově sarkomu je v jejím hodnocení podstatné, zda se onemocnění šíří i do vzdálených orgánů. Pokud je jen lokalizováno a nešíří se, míra přežití je kolem 70-80%. Dochází-li k metastázování těchto tumorů, míra přežití je kolem 20-30%.

    Hlavním prognostickým ukazatelem při chondrosarkomu je stupeň nádoru. Míra přežití je poměrně vysoká hlavně proto, že tyto nádory bývají často zachyceny v nižším stupni diferenciace. Prognóza je příznivější než u zbývajících dvou rakovinných onemocnění kosti.

    Zdroje

    MAYO CLINIC STAFF: Bone cancer. 2024. MayoClinic [online] [cit. 11.23.2024]. Dostupné z: https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/bone-cancer/symptoms-causes/syc-20350217

    FERGUSON L. J. a kol.: Bone Cancer: Diagnosis and Treatment Principles. 2018. American Family Physician [online] [cit. 11.23.2024]. Dostupné z: https://www.aafp.org/pubs/afp/issues/2018/0815/p205.html

    STUART A. a kol.: Bone Cancer. 2024. WebMD [online] [cit. 11.23.2024]. Dostupné z: https://www.webmd.com/cancer/bone-tumors

    WASSERMAN J.: Chondrosarkóm 1.stupňa. 2024. MyPathologyReport [online] [cit. 11.23.2024]. Dostupné z: https://www.mypathologyreport.ca/sk/diagnosis-library/chondrosarcoma-grade-1/


    Autor

    MUDr. Vladimír Garaj

    Stretnúť denne človeka, to stačí.