Zánět mozkových blan

Zánět mozkových blan je život ohrožující onemocnění. Vyvolatelem jsou různé druhy i běžných patogenů. Typický je sérií tzn. meningeálních příznaků.

Charakteristika

Meningitida je zánětlivé postižení mozkových blan. Projevuje se tzv. meningeálním syndromem, tedy souborem příznaků, které jsou pro ni charakteristické.

Samotná meningitida může vzplanout několika cestami. Jednak je to přímý přenos infekce při poškození lebky, dále přenos cestou z vedlejších nosních dutin, tedy z nedaleké oblasti přímo v lebce. Další formou vzplanutí je přenos infekce z kterékoli části v těle nebo přímý přenos nervy.

Mezi vyvolatele hnisavých meningitid patří bakterie jako hemofilus, meningokok, pneumokok, streptokok, Listeria monocytogenes či stafylokok. Může se jednat io smíšenou infekci.

Hlavně u dětí a mladistvých se setkáváme s tuberkulózní formou onemocnění, kdy se bakterie tuberkulózy dostane krevní cestou z jiného ložiska v těle k mozkovým obalům.

Nezřídka se vyskytují také virové či parazitární meningitidy.

Někdy, hlavně při neléčeném zánětu mozkových blan, se může infekce zkomplikovat a přenést i na tkáň mozku. Tehdy mluvíme o meningoencefalitidě.

Typickým vyvolatelem zánětu mozkových blan je bakterie, meningokok Neisseria meningitis. Její přítomnost v těle člověka lze zjistit i podle typické kožní vyrážky.

Meningitida může přejít i do chronické formy (dlouhotrvající). Jedná se o období 4 týdnů a více. Vyvolatelem bývá nejčastěji plísňové nebo rakovinové onemocnění.

Infekce bakterií Listeria monocytogenes je obzvláště nebezpečná pro plod u těhotné pacientky, protože také může způsobit meningitidu.

Zánět mozkových blan je nebezpečným v každém věku, avšak obzvláště nebezpečný je u dětí do 5 let (virová meningitida).

Troška anatomie

Meningy jsou mozkové obaly. V těle člověka rozeznáváme 3 typy těchto obalů. Tvrdá plena mozková (Dura mater), měkká plena mozková (Pia mater) a mezi nimi je pavoučnice (Arachnoidea).

Na pomezí těchto tří blan jsou prostory – subarachnoidální vyplněný mozkomíšním mokem, subdurální a epidurální prostor.

Příčiny meningitidy

Známe několik typů zánětu mozkových blan, podle původce, který jej vyvolal. Meningitidy dělíme na:

• Virové - mozkomíšní mok bývá průsvitný, bez zákalu, nejčastějším vyvolatelem je Coxackie virus A, B a echoviry. Může ji však vyvolat i virus chřipky, herpes virus, příušnice či HIV.
• Bakteriální – často hnisavé, mozkomíšní mok je při vyšetření zkalený, typický vyvolatel je N. meningitis
• Parazitické – vyvolatelem mohou být některé parazity, je důležité tepelně upravit jídlo, například šneci. Vyvolatelem může být například. Angiostrongylus cantonensis.
• Plísňové – plísně způsobí samotný zánět mozkových blan, tyto meningitidy jsou však raritní. Mezi hlavní patogen, který je vyvolává, patří cryptococcus.
• Neinfekční - při jiných onemocněních než lupus erytematodes, rakovina, revmatoidní artritida, poranění hlavy či chirurgická operace, a některé toxiny.

Příznaky meningitidy

Zánět mozkových blan se může objevit nečekaně. Kromě bolesti hlavy nastoupí pocit na zvracení, zvracení, zrychlený nebo zpomalený puls, celková schvácenost, ospalost, horečka může nebo nemusí být přítomna. Také bývají přítomny psychické změny.

Dominantní příznakem je opistotonus, tj. příznak, který je typický pro podráždění mozkových blan. Jedná se o prohnutí v krku a zad vzad do oblouku, do popředí vystupuje hrudní kost, s napětím svalstva horních i dolních končetin, jakož i samotných zad.

Často při tom dochází k poruchám vědomí. Buď se jedná o změnu psychiky (pacient má například halucinace), vědomí je zastřeno, nebo je více či méně ztraceno (koma). Někdy se přidruží i epileptické záchvaty.

Vzácnější jsou přítomny typické neurologické příznaky, jako jsou parestézie (brnění končetin) a ochrnutí končetiny (paréza).

Zejména u bakteriální meningitidě se může vyskytnout také citlivost na světlo.

Kdy vyhledat lékaře

Při jakémkoli podezření na meningitidu je nutné rychle vyhledat lékaře.

Je na místě zhodnotit epidemiologickou situaci postiženého - zda se v poslední době nesetkal s někým, u koho se meningitida vyvinula.

Vzhledem k tomu, že je onemocnění nebezpečné a život ohrožující, je nutné okamžitě zavolat na tísňovou linku nebo převést pacienta s příznaky onemocnění meningitidy do nemocnice.

Pokud příbuzný doma vrací, bolí ho hlava, dostává epileptický záchvat, točí se mu hlava, nebo je schvácen s přítomným opistotonem, je třeba neprodleně vyhledat lékaře. Ten dále zváží i vyšetření u specialisty - neurologa.

Léčba meningitidy

Je důležité zahájit léčbu ihned po stanovení diagnózy, protože se jedná o život ohrožující stav.

K základní a velmi účinné léčbě tohoto onemocnění řadíme antibiotika. Lékař podává antibiotikum i podle výsledků kultivace vyšetření krve a mozkomíšního moku. Antibiotika se podávají ze začátku intravenózně (do žíly), později po zlepšení stavu i perorálně (ústní).

Další léky používané při bakteriální meningitidě zahrnují antikonvulziva (léky proti záchvatům), léky proti otokům mozku, jako jsou kortikosteroidy, a na podporu srdeční činnosti, vitaminy atd.

Při virové meningitidě podává lékař léky proti horečce, antivirotika a vitamíny, při parazitární antiparazitika, při plísňové antimykotika.

Při tuberkulózní meningitidě se podávají kombinace antituberkulotik.

Domácí léčba meningitidy

Člověk se zánětem mozkových blan má být hospitalizován v nemocnici a řádně vyšetřen lékařem. Jelikož může být onemocnění při nesprávném léčení nebo neléčení fatální, není vhodné, aby se pacient léčil pouze v domácím prostředí.

Po přeléčení nemoci cestou nemocnice, následné ambulantní péče může pacient sáhnout i po bylinných přípravcích, nejlépe čajích. Vhodnými jsou ty na bázi meduňky, kozlíku a levandule.

Diagnostika meningitidy

Krevní vyšetření tvoří zlatý standard při dokazování tohoto onemocnění. V těle bývají typicky zvýšeny bílé krvinky jako reakce na boj s infekcí. Z krve se však dají zjistit i jiné ukazatele.

Lumbální punkce je standardní diagnostickou metodou při meningitidě. Díky ní může lékař zjistit typ samotné infekce a tomu upravit terapii. K vyšetření se odebírá mozkomíšní mok.

RTG hlavy po úrazu (rentgen), CT vyšetření hlavy (počítačová tomografie), respektive MRI mozku (magnetická rezonance) nám podají přesnější obraz o onemocnění.

Další zobrazovací metody a vyšetření jsou nespecifické a provádějí se podle potřeby dodatečně.

Často bývá přítomen otok papily zrakového nervu, způsobený zvýšením tlaku v lebce.

Prevence meningitidy

Základem prevence je nevystavovat se prostředí a lidem, kde je potvrzena přítomnost některých patogenů. I přesto, že meningokok není mimo lidský organismus příliš životaschopný, přenáší se kapénkovou cestou, například při líbání.

Některé virové a bakteriální meningitidy jsou nakažlivé. Mohou být přenášeny kašlem, kýcháním či blízkým kontaktem.

V zimě je třeba se vyvarovat pádům, při kterých by mohlo dojít k poranění lebky.

I naoko jednoduché infekce dýchacích cest a vedlejších nosních dutin musí být řádně přeléčeny, aby se předešlo možnému přechodu takové infekce dále na mozkové blány.

Při onemocněních jako tuberkulóza je třeba vždy myslet i na možný přenos na mozkové obaly. Jistotou je včasná diagnostika a léčba takových pacientů.

Správná životospráva a pohybová aktivita přispívá ke zvýšené obranyschopnosti organismu. Příjem vitamínů tvoří základ pro posílení imunity.

Důležitou prevencí tohoto onemocnění je také skončení s kouřením.

Existuje také vakcína proti některým vyvolatelům zánětu mozkových blan, například proti meningokoku, hemofilu a pneumokoku, kterou podáváme hlavně u predisponovaných jedinců (cestovatelé, rizikové pracoviště apod.).

Zdroje

Michal Drobný et al. - Učebnice neurologie

Daniel Bartko et al. - Neurologie

https://www.healthline.com/ - Meningitida: Vše, co potřebujete vědět

https://www.wikiskripta.eu/ - Obaly na mozek