Závislost na sociálních sítích

Závislost na sociálních sítích souvisí s masovým používáním internetu. Vede k mrzutosti, změnám emotivity, chování a paradoxně potlačuje skutečné sociální dovednosti.

Co je závislost na sociálních sítích?

Závislost na sociálních sítích je fenoménem, ​​který se v posledních letech vedle používání internetu uhnízdil ve společnosti. Je spojena se znepokojením pramenícím z používání sociálních médií. V chování konzumentů se objevuje nutkání přihlásit se nebo používat sociální média a věnovat jim spoustu osobního času; může to vést k narušení a destabilizaci i důležitých oblastí života.

V současnosti počet denních uživatelů sociálních sítí přesahuje 53% celosvětové populace, přičemž v rozvinutějších zemích se přibližuje k 80%; frekvence a trvání používání sociálních médií se neustále zvyšuje.

V posledním desetiletí se mačkání a rolování smartfonu či jiných zařízení stává stále populárnější. Velké procento lidí umí používat sociální média racionálně; existují však i tací, kteří se stanou závislými. Odhaduje se, že 5-10% Američanů splňuje kritéria závislosti na sociálních sítích.

Mluvíme o nelátkové závislosti; podobně jako u gamblingu konzument nepřijímá do organismu jakoukoli látku. Přesto vypadá tato závislost podobně jako jakákoli jiná porucha užívání látek a může zahrnovat:

• Změny nálady – připojení, respektive systematické připojování se do sociálních sítí vede ke změně, kterou uživatel pociťuje jako příznivot
• Nápadnost - zaujetí sociálními sítěmi v celkovém nastavení, chování, či pocitové zaujetí
• Tolerance – stále rostoucí používání sociálních médií v průběhu času
• Abstinenční příznaky – je-li omezeno používání sociálních sítí, závislý to pociťuje jako nepříjemné; mohou se dostavit fyzické i psychické abstinenční projevy
• Konflikt – personální konflikty v důsledku používání sociálních sítí
• Relaps – po období abstinence se závislí rychle vrátí k nadměrnému používání sociálních médií

Jak sociální média ovlivňují mozek?

Platformy sociálních sítí účinkují v mozku člověka podobně, jako u jiného typu závislosti. Někdy je znatelné, že cílem sociálních médií je získat co nejvíce uživatelů; tento jev také může podpořit vznik závislosti. Bylo provedeno několik studií na toto téma, při nichž se vědci zabývali úlohou neurotransmiteru dopaminu v procesech odměňování a vzniku závislosti na sociálních sítích. Také se začalo připodobňovat používání sociálních sítí k užívání kokainu, protože aktivuje podobné chemické reakce ve tkáni mozku.

Sociální média jsou psychicky a fyzicky návyková. Podle nové studie Harvardské univerzity sebeodhalování na sociálních sítích lze připodobnit k užití psychoaktivní látky; v mozku člověka dochází v obou případech k podobným změnám. Hladina dopaminu stoupá, nemocný to pociťuje jako odměnu. Při používání sociální sítě se dostavuje forma potěšení, například při kladném ohodnocení příspěvku či vlastní fotografie. Vzniká touha po tomto typu odměny.

Dále se zjistilo, že při tomto typu závislosti hraje svou roli i fakt, kdy lidé mluví ve vyšší míře o sobě. Ve srovnání s nevirtuálním světem, kdy o sobě člověk mluví přibližně ve 30-40%, na internetu je to až 80% případů. Je zřejmé, že chování na sociálních sítích je jiné, než při osobním setkání; je neosobnější, což asi také přispívá ke snazšímu rozvoji závislosti.

Pokud někdo začne považovat stránky sociálních médií za důležitý mechanismus zvládání stresu, osamělosti a deprese, můžeme mluvit o seriózním problému. Může se stát, že uživatel dostává ve virtuálním světě nepřetržité odměny a ve skutečném životě odměny nedostává; proto se do používání sítí zapojuje více a více. Konzument může začít ignorovat skutečné, takříkajíc reálné vztahy založené na osobním kontaktu, pracovní či školní povinnosti a zanedbávat své zdraví. Začnou se u něj objevovat změny nálady, například namrzenost, ale i agresivita. Pokud se závislost rozvine, uživatel může pociťovat následky, ale je již velmi obtížné změnit své chování.

Rozeznání závislosti na sociálních médiích

Ne každý uživatel sociálních médií se stává závislým. Zda někdo vykazuje tento typ poruchy, lze zjistit podle několika položených otázek:

• Trávení velkého množství času přemýšlením a plánováním nad používáním sociálních sítí
• Nutkání využívat sociální sítě
• Potřeba zapomenout při používání sociálních sítí na osobní problémy
• Častá chuť omezit použití sociálních médií; bez většího úspěchu
• Nespokojenost a problémovost při zákazu sociálních médií
• Negativní vliv na práci či studium

Pokud je kladná odpověď v nejméně třech uvedených bodech, může to naznačovat přítomnost závislosti na sociálních sítích.

Někteří autoři zmiňují termín digitální detox; jde o období, kdy výrazně snížíme čas strávený používáním elektronických zařízení. Tato filozofie se může stát v životě i hnacím motorem. Zabránění nadměrnému používání smartfonů či počítačů je ze zdravotních důvodů zapotřebí, někdy i nevyhnutelné. Zdá se, že i v tomto případě platí jednoduché pravidlo: „Dobrý sluha, špatný pán!“ Moderní doba přinesla s sebou potřebu elektronických zařízení nejen při provádění zaměstnání, a také studií. I z toho důvodu je třeba umět si naplánovat další čas s jejich používáním skromněji, s ohledem na celkové zdraví.

Sociální média a psychické zdraví

Podle výzkumu je mezi používáním sociálních médií, negativním vlivem na duševní zdraví a nízkým sebevědomím nepopiratelná souvislost. Jejich používání může vést k tomu, že se lidé budou cítit stále více nešťastnější a izolováni. Již nyní je zřejmé, že často sítě plošně dokáží měnit chování jednotlivců. Podle nedávných studií často uživatelé sociálních sítí věří, že jiní uživatelé jsou šťastnější a úspěšnější než oni, zvláště když je v reálném životě moc neznají. Sociální sítě vedou k porovnávání se, což může být škodlivé pro vnímání sebe sama a také pro duševní pohodu. Nadměrné používání sociálních sítí může vést k úzkosti a depresi, neštěstí a všeobecné nespokojenosti se životem.

Doprovodnou komplikací používání online médií může být strach z nezahrnutí nebo zmeškání společenské události. Uživatelé mohou vidět na sociální síti fotografie z večírků, kterých se nemohli zúčastnit například z pracovních důvodů a mohou přitom pociťovat odloučení; vlastně nikomu nechybí, případně se na ně úplně zapomnělo. To může vytvářet šrámy na sebeúctě, i vést k nutkavé kontrole nad sociálními médii. Podle Harvardské univerzity mají sociální média výrazně škodlivý vliv na emocionální pohodu dlouhodobých uživatelů a jejich životy; to negativně ovlivňuje i vztahy v reálném životě či akademické úspěchy.

Ohrožená mládež

Existují odhady, že až 27% mladistvých, které tráví 3 a více hodin používáním sociálních sítí, vykazuje známky špatného duševního zdraví. Právě mladí dospělí jsou rizikovou skupinou, která ještě nemá plně vyvinuté sociální dovednosti. Podle výzkumu mají dospívající používající sociální média od mladého věku vážně zakrslé schopnosti sociální interakce.

Také studie na Kalifornské univerzitě zjistila zvýšenou míru sociální izolace a depresivity u těch jednotlivců, kteří častěji používají sociální média.

Příval fotografií, objevovaných na stránkách sociálních médií, může vést i k nízkému sebevědomí či poruchám příjmu potravy. Často mohou tyto stránky ovlivnit to, jak teenagery vnímají své tělo. Soupeření o pozornost a fenomén „líbí se“ může také vést k šikaně. Oslovování, šíření pomluv, obtěžování, zneužívání či navážení se je prostřednictvím sociálních médií rozšířenější. Hovoříme zde o kyberšikanování, které je zvláštním problémem s negativním dopadem na lidské zdraví. Je zde korelát i se zvýšeným rizikem sebevražd. Podepsal se také fakt, že internet je do jisté míry neosobní a jeho uživatelé jsou často skrytí či anonymní.

Podpora a léčba závislosti na sociálních sítích

Jak již bylo zmíněno, někteří lidé jsou vůči závislosti na sociálních sítích imunní, jiní trpí touto závislostí. Naštěstí je tento stav léčitelný a mnozí se dokážou úspěšně zotavit. Zkrácení času před obrazovkou je skvělým způsobem, jak bojovat proti tomuto problematickému používání; někdy je však třeba vyhledat odbornou pomoc.

Kognitivně-behaviorální terapie je jednou z možností, jak pomoci těmto pacientům. Je zde však i možnost jiných forem léčby - přes různé formy arteterapie a animaloterapie mohou být nápomocnými například ergoterapeutické postupy. Orientování se na vnější, více reálné a více konkrétní aktivity, jako jsou práce na zahradě, sport nebo procházky přírodou, umí být osvobozující. Při každém léčebném přístupu je však nejpodstatnější omezení používání zobrazovacích zařízení s displejem na minimum a také edukace o jejich škodlivosti. Je tedy podstatné upozorňovat závislé i na jiné doprovodné jevy takového používání - nemoci pohybového aparátu, nemoci očí, nemoci z inaktivity a podobně. V nemalé míře se jeví vhodným posilovat skutečné sociální interakce ve skupinách, komunitách.

Již pojem virtuální sociální síť by mohl naznačit, že jako každá jiná síť má schopnost „chytit“ konzumenta. Možná v podobném smyslu bychom mohli chápat tento novodobý fenomén a učinit takové kroky, které by zamezily rozvoji závislosti na něm a vyhnuly se tak vzniku i dalších doprovodných onemocnění. Největší výzvou je správné pochopení toho, co je skutečná realita; hlavně u dětí a mladistvých může být totiž hranice rozlišení virtuálního a skutečného velmi tenká.

Použitá literatura

HILLIARD J. a kol.: Social Media Addiction. 2025. Addiction Center [online] [cit. 02.03.2025]. Dostupné z: https://www.addictioncenter.com/behavioral-addictions/social-media-addiction/

TULLET-PRADO D. a kol.: Social media use and abuse: Different profiles of users and their associations with addictive behaviours. 2023. NationalLibraryOfMedicine [online] [cit. 02.03.2025]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC9898019/