Rakovina

Charakteristika

Rakovina (lat. cancer) je jedním z nejzávažnějších onemocnění. Nemoc se jinak přezdívá i „rak“, „novotvar“ či „zhoubný nádor“. Rakovina je druhým nejčastějším důvodem úmrtí na světě, avšak přežití se zvyšuje díky zlepšení screeningu (záchyt), léčby a její prevence.

Nádor (řec. neoplasma) je bezúčelové rozdělování buněk spojené s jejich nadměrným růstem, který je zároveň nekoordinovaný. Dá se také říci, že buňky rostou autonomně, tedy nezávisle.

Nádor dělíme v zásadě na dva podtypy:

• Nezhoubné, benigní tumory - takové tumory rostou pomalu, mají svůj obal (kapsle), jsou neinvazivní a netvoří metastázy. Stav mohou komplikovat tím, že při pomalém zvětšování utlačují jiné tkáně, například cévy. Obecně se pojmenovávají s koncovkem -om, například angiom, lipom
• Zhoubné, maligní tumory - rostou rychle, nemají obal, jsou invazivní, metastázují, pojmenovávají se s koncovkou -sarkom, -karcinom.

Metastáza je přitom dcéřske ložisko, které vzniká šířením rakovinných buněk krví, mízou nebo přímým rozsevem. Pro některé nádory bývá typické umístění metastáz – například nádory z dutiny břišní se často šíří do jater. Nádory se šíří i do plic, kostí, mozku atp.

Obecně se zvykne přisuzovat rakovině stejný význam jako nádoru. Není to ovšem zcela pravda. Rakovina je totiž zhoubné (maligní) nádorové onemocnění, kdežto nádor jako takový může být i nezhoubný (benigní).

Jednoduše by se dalo říci, že benigní nádory nejsou tak nebezpečné, jako maligní a jejich prognóza je příznivější.

Existuje také pojem prekanceróza. Ten zahrnuje stavy, které mohou vést ke vzniku maligního tumoru. Při takovém onemocnění dochází ke zrychlení buněčné proliferace (dělení buněk), což může vést k větší pravděpodobnosti genetické chyby. Jedná se o metaplazie, záněty či zvětšení orgánů a jejich částí, například výstelky dělohy, prostaty, mléčné žlázy.

Příčiny vzniku rakoviny

Rakovina je způsobena změnami v DNA buněk (mutacemi). Ty jsou často způsobeny působením volných radikálů. Vedou také k poruchám diferenciace buněk a poruchám apoptózy (programovaná přirozená smrt buňky).

V DNA (DNK, deoxyribonoukleová kyselina) je zakódována informace daného druhu. Jsou zde geny, díky kterým máme zadefinovanou nejen strukturu, ale také funkci, vlastnosti, chování jednotlivých buněk, tkání, orgánů i celého organismu. Normálně jsou v DNA definovány také růst tkání či dělení. Při mutaci tohoto kódu dochází ke vzniku rakoviny, tedy zjednodušeně řečeno, buňka se začne dělit po svém a tkáň začne růst nezávisle.

Buňka změní svou základní funkci a stane se karcinogenní. Vedou k tomu genové mutace:

• Připouštějí rychlejší růst – mutace může říci buňce, aby rostla a dělila se rychleji. To vytváří mnoho nových buněk, které mají stejnou mutaci a tak nádor exponencionálně roste
• Chybné zastavení nekontrolovatelného buněčného růstu – normální buňky vědí, kdy mají zastavit svůj růst, proto jich je ve tkáni určitý počet a jsou určité typické velikosti. Rakovinné buňky však ztrácejí tuto kontrolu (danou tumor supresorovým genomem, potlačujícím), která jim říká, aby přestali růst. Mutace konkrétně těchto genů dovoluje rakovinovým buňkám pokračovat v růstu a patologickém hromadění se.
• Dělání omylů při opravě DNA chyb – buňka si dělá sama opravy DNA, avšak mutace reparačního genu může vést ke změnám v této korekci, buňky se stávají kancerogenními

Tyto mutace jsou obecně spojeny s rakovinou. Ale také mnoho dalších mutací může přispívat ke vzniku onemocnění.

Příčiny genové mutace mohou být (dělení):

• Genové mutace, se kterými se člověk narodí - je možné se narodit s genovou mutací, zděděnou od rodičů, takový vznik rakoviny je však raritnější
• Genové mutace, které se objeví po narození - většina mutací se objevuje po narození a nesouvisí s děděním. Existuje několik příčin, které k tomu mohou vést. Patří sem kouření, radiace, viry, karcinogeny (chemikálie), obezita, alkohol, hormony, chronický zánět a nedostatek cvičení.

Genové mutace se během normálního růstu buněk objevují často. Avšak buňka jako taková je schopna rozpoznat chybnou změnu a opravit ji. Příležitostně může dojít k neodhalení této chyby a to vede k tomu, že se buňka stává rakovinovou.

Jak interagují genové mutace navzájem a co k nim vede?

V zásadě platí pravidlo, že i když je zděděna určitá predispozice ke vzniku rakoviny, ještě to neznamená, že člověk musí rakovinu dostat. Je nutná jedna nebo více mutací, aby došlo ke vzniku tohoto onemocnění. Je zde však větší možnost onemocnění při styku s látkami, které mohou vést ke vzniku rakoviny.

Populární mýty o příčinách rakoviny

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že rakovinu prsu mohou provokovat antiperspiranty a deodoranty. I přesto, že nebyly provedeny vědecké studie, medicína důkazů tuto laickou teorii nepodporuje.

Škodlivost jídla předpřipraveného pro mikrovlnky v plastikových nádobách je také mýtus. I to, že po ohřátí obsahuje rakovinové substance. I přes zahřívání těchto nádob nedochází k uvolnění kancerogenů z obalu do samotného jídla.

Někteří lidé si myslí, že při rakovinovém onemocnění je zakázáno jedení cukru. Každá buňka včetně rakovinných potřebuje ke svému růstu cukr. Není však prokázáno, že by zde byl přímý souvislost mezi příjmem cukrů a zrychlením růstu nádoru, případně naopak.

Mýtem je i tvrzení, že rakovina je nakažlivá. Až na případy, kdy vzniká na podkladě virového onemocnění (např. virus hepatitidy, HPV), lze s člověkem s rakovinou trávit čas a dotýkat se ho.

Dělení příčin vzniku nádorů je následující:

• Fyzikální příčiny – ultrafialové záření (hlavně UVB) a ionizující záření (rentgen, α, β, γ záření)
• Chemické příčiny – přímo působící karcinogeny nebo prokancerogeny (vyžadují metabolickou aktivaci)
• Biologické příčiny – viry (hepatitidy B, C, EBV, HHV-8, papilomaviru aj.), část DNA zodpovědná za růst tkáně vymčená zpod kontroly a metaplazie (změna jednoho typu tkáně na jiné)

Projevy rakoviny

Projevy nebo symptomy onemocnění úzce souvisí s lokalitou a typem nádoru. Mezi hlavní z nich patří:

• Vyčerpanost, únava
• Přítomná bulka nebo nahuštěné místo většinou pod kůží
• Změny hmotnosti, nevysvětlitelné hubnutí
• Změny kůže ve smyslu ožloutnutí, zarudnutí, změny mateřských znamének, bolestivost
• Změny ve vylučování moči, respektive stolice
• Přetrvávající kašel a zhoršené dýchání, chrapot
• Potíže s polykáním
• Potíže s příjmem potravy, problémy po jídle ve smyslu trávení potravy
• Přetrvávající nevysvětlitelná bolest svalů, kloubů nebo kostí
• Teplota a noční pocení
• Nevysvětlitelné krvácení a vznik modřin

Tzv. paraneoplastický syndrom znamená, že přítomnost nádoru v organismu podmiňuje klinické příznaky i ve tkáních, kde se nádor nenachází a evokuje i vznik dalších přidružených obtíží:

• Hormony - jedná se o produkci hormonů, které tvoří některé nádory. To může vést ke vzniku například Cushingova syndromu či zvýšenému vápníku v krvi, zvýšenému množství červených krvinek a podobně
• Kachexie - vyskytuje se až u 50% nemocných s maligním nádorovým onemocněním. Projevuje se nechutí k jídlu, ztrátou hmotnosti a celkovým chátráním, doprovázeným i zeslabením imunitních mechanismů
• Zlomeniny - u pacientů s rakovinou se častěji vyskytují zlomeniny
• Trombóza a embolie - může dojít ke vzniku krevní sraženiny, která někdy vycestuje a ucpe některou cévu
• Krvácení stavy - porucha regulace koagulace, tedy srážení krve
• Bolestivost - dotyková, někdy však i difúzní rozšiřující se bolest uvnitř organismu, v závislosti na typu a lokalizaci rakoviny

Klasifikace nádorů

Existuje přibližně 200 typů rakoviny.

Rozlišujeme 6 hlavních skupin založených na tkáni, ze které vycházejí. Řadíme sem:

1. Karcinomy - 80-90% veškeré rakoviny, vznikají z epitelu, tedy výstelky orgánů nebo z kůže. Mohou vzniknout například ze žláznatého epitelu, který tvoří tekutiny (např. mléko u žen). Také mohou být tvořeny šupinatým epitelem (kůže, ...), tzv. základními (bazálními) buňkami či z přechodných buněk. Jejich název souvisí také s lokalizací. Patří sem například adenokarcinom.
2. Sarkomy – jsou to nádory pojivové tkáně, tedy např. kostí, svalů, šlach, vaziva, chrupavek či z tukových buněk. Patří sem například rhabdomyosarkom.
3. Myelomy – jedná se o rakovinu plazmatických buněk imunitního systému, přezdívanou i mnohočetný myelom
4. Leukémie – rakoviny krevních buněk, vznikající v kostní dřeni
5. Lymfomy – z buněk imunitního systému, známe Hodgkinův a Non-Hodgkinův lymfom
6. Smíšené typy (včetně blastomů) – některé nádory jsou z více typů buněk. Patří sem také tzv. blastomy, které vznikají z embryonálních buněk (které nejsou ještě diferencované, tedy uzpůsobené, jakými se stanou v budoucnosti)

Obecně lze říci, že rakovina může vzniknout z každé tkáně organismu.

Rizikové faktory

Faktory, které jsou riziky a mohou vést ke vzniku rakoviny, jsou:

• Věk – i přesto, že rakovina bývá diagnostikována v každém věku, nejčastěji se vyskytuje po 65.roce života
• Návyky – škodlivé návyky jako kouření, alkohol, ale také přílišné vystavování se slunečnímu záření, obezita či nechráněný pohlavní styk vedou častěji k rakovině
• Rodinný výskyt – pokud se rakovina objeví v rodině, je možné, že mutace se zdědily z generace na generaci. To ovšem ještě neznamená, že u potomků musí zákonitě vzniknout rakovina.
• Celkový zdravotní stav – některá jiná onemocnění mohou také vést ke vzniku rakoviny (např. ulcerózní kolitida)
• Prostředí – zvýšené riziko rakoviny mají například pracovníci pohostinství jako pasivní kuřáci. Také vystavování se jiným kancerogenům v prostředí je rizikem. Existují různé společenské pobídky, které vedou k omezení výskytu těchto látek v prostředí.

Komplikace

Mezi hlavní komplikace rakoviny patří bolest, únava, ztížené dýchání, pocit na zvracení a zvracení, potíže s průjmem nebo zácpou, ztráta tělesné hmotnosti, chemické změny v organismu, neurologické problémy, neobvyklé reakce imunity, rakovinové šíření či návrat rakoviny i po přeléčení.

Diagnostika rakoviny

Studie ukazují, že screeningové testy mohou vést k časné diagnóze rakoviny, což zlepšuje celkovou léčbu. U některých typů rakoviny jsou tyto testy doporučeny pouze u lidí s přídavným rizikem vzniku onemocnění. Čím dřívější odhalení rakoviny, tím větší šance na záchranu života.

Základním kamenem správné diagnostiky jsou:

• Fyzikální vyšetření lékařem – lékař si vyšetří celého pacienta spolu s místem hrudky a přikloní se k výběru dalšího diagnostického postupu
• Laboratorní vyšetření – důležité je vyšetření krve, moči, nádorových markerů a podobně
• Zobrazovací metody – počítačová tomografie (CT) a magnetická rezonance (MR) umí odhalit rakovinu, její místo, šíření a tak se podílejí na zpřesněné diagnostice
• Biopsie - jedná se o odběr nádorového materiálu punkční jehlou, resp. jeho vynětím během operace s následným zasláním do laboratoře. Tam se provádí cílené tkáňové vyšetření. Díky biopsii je moderní medicína schopna přesně určit typ nádoru a přiklonit se k nejvýhodnějšímu terapeutickému plánu.

V závěru diagnostiky lékař specialista-onkolog určuje v součinnosti s celým zdravotnickým týmem stadium onemocnění, aby mohl být pacient následně léčen.

Léčba a domácí léčba

Každý pacient je jedinečný a proto se k němu ak jeho obtížím přistupuje vždy individuálně.

Cíle při léčení rakoviny jsou uzdravit, vyjmout nádor z organismu, léčit adjuvantními metodami a podílet se na případné nutnosti paliativní péče. Velkou roli při tomto onemocnění hraje také přístup celého zdravotnického týmu.

Samotná léčba rakoviny spočívá v:

• Chirurgie – odstranění nádorové tkáně z těla, v co největší míře, v jaké to jde
• Chemoterapie – tato léčba používá léky k ničení rakovinných buněk ak zastavení jejich růstu
• Radioterapie – využívá vysoké dávky rentgenového záření a protonů k ozáření a zničení rakovinných buněk (může být vnější nebo vnitřní)
• Transplantace kostní dřeně – transplantace kmenových buněk
• Imunoterapie – biologická léčba, při které chceme dosáhnout, aby imunitní systém organismu rozpoznal rakovinu a bojoval proti ní
• Hormonální terapie – některé typy rakoviny jsou stimulovány hormony. Odstraněním těchto látek z těla nebo jejich blokováním zabraňujeme růstu nádorů (jedná se například o některé nádory prsní žlázy či prostaty)
• Cílená léčba některými látkami – zabraňuje rakovinovým buňkám přežít

K alternativním přístupům v léčbě patří akupunktura, hypnóza, masáž, relaxační techniky nebo jóga.

Při celkovém managementu onemocnění je důležitý i přístup k nemoci jako takové. Často činí pacientům problém přijmout toto onemocnění. Z počátku může být potíž smířit se s ním. Je proto dobré mít emocionální oporu v podobě blízkých, přátel i členů zdravotnického týmu.

Některé rostliny mají prokázáno léčivé účinky. Mohou pomoci při bolestech, únavě, nechutenství či nervozitě. Je proto vhodné po nich sáhnout jako po doplňkové léčbě.

Velký význam se dává také animaloterapii, například psovi. Pobyt na čerstvém vzduchu, zájmy, poslech hudby či čtení knih mohou pomoci při vyrovnávání se s touto nepříjemnou nemocí.

Prevence rakoviny

Mezi nejdůležitější preventivní opatření patří vyvarování se kouření i pasivnímu. S alkoholem je nutná střídmost, hlavně proto, že vede ik vzniku dalších komplikací. Může se jednat o onemocnění kardiovaskulárního systému či jater. Při obezitě je alkohol iv malých množstvích lépe omezit a nedopřát si jej ani příležitostně. Jeho častá konzumace může vést kromě jiných chorob také ke vzniku rakoviny.

Důležité je také nevystavovat se přímému slunečnímu záření v období oběda, kdy je nejsilnější a je vhodné používat opalovací krém.

Správné stravování je klíčem k omezení výskytu rakoviny v populaci. Vhodné je zařadit dostatek ovoce a zeleniny do potravy. Hlavně díky antioxidantům má taková strava nezastupitelné místo v prevenci rakoviny. Také má své místo také další fytoterapie, například léčba bylinami.

Pravidelný pohyb jako cvičení či sport zlepšují celkovou kondici a pomáhají předcházet vzniku nemocí, rakoviny nevyjímaje. Je také důležité myslet na zdravou tělesnou konstituci a bojovat s nadváhou.

čti také

Rakovina slinivky břišní

Rakovina slinivky břišní je vážným onemocněním, které je spojeno s vysokou mortalitou a stoupajícím výskytem. Objevuje se hlavně po 65.roce života. Velkou roli při jeho léčbě hraje i paliativa.

Zajímavosti

Jednou ze známých prekanceróz je Barretův jícen. Může vzniknout při dlouhodobém zatížení jícnu refluxem žaludeční kyseliny, který bývá často pozorován u alkoholiků a kuřáků. Na jeho podkladě může vzniknout adenokarcinom.

U maligního tumoru se zjišťuje jeho grading a staging. Grading je makroskopický a histologický stupeň diferenciace nádoru, staging pojednává o rozsahu šíření nádoru. Vyjadřuje se TNM klasifikací, kde T je velikost nádoru (T0-T4), N je postižení uzlin (N0-N3) a M je metastázování (M0-M2).

Screening (cílené vyhledávání) rakoviny v populaci je cestou, jak předcházet tomuto onemocnění.

Jako výborná prevence vzniku rakoviny je i imunizace (očkování) proti některým virům, například HPV či viru hepatitidy.

Potravou přijímáme kromě antioxidantů také volné radikály.

Vliv antioxidantů z potravy je plošně žádoucí, avšak hlavně z preventivního hlediska. Tyto látky bojují s volnými radikály, čímž zabraňují samotným mutacím. Snižují tzv. oxidační stres a napomáhají samotným buňkám vypořádat se s nepříjemnými útočníky. Avšak když je již nádor vyvinut, mohou antioxidanty chránit také rakovinné buňky.

Selen má mezi antioxidanty výjimečné postavení, neboť vytváří v nádorových buňkách toxickou sloučeninu, čímž vede k jejich záhubě.

Zdroje

https://www.wikiskripta.eu/ - Prekanceróza, paraneoplastický syndrom

https://zona.fmed.uniba.sk/ - Benígne a malígne epitelové nádory

https://nts.prolekare.cz/ - Volné radikály, antioxidanty a jak dále?

https://www.mayoclinic.org/ - Cancer

https://www.verywellhealth.com/ - Types of Cancer and How They Differ