Septorióza celeru

Septorióza celeru je onemocnění, které způsobuje nepravidelně tvarované hnědé skvrny na všech nadzemních částech rostliny. Skvrny se zpočátku zdají být mokré, ale časem vyschnou a vypadají jako strupy. Listy v důsledku toho mohou předčasně opadávat.

Septoriózu celeru způsobuje houba Septoria apiicola, která je pravděpodobně jeho nejvýznamnějším škůdcem. Za ideálních podmínek, kdy se teploty pohybují kolem 25 °C a vlhkost listů trvá 48 až 72 hodin, se skvrnitost listů může u celeru šířit jako epidemie, stále více postihovat celou listovou čepel a nakonec způsobit úplné odumření listů. Časná infekce může vést k výraznému snížení výnosu v důsledku snížení plochy chlorofylu (asimilační plochy).

Proč septorióza vzniká

Houba se přenáší infikovanými semeny, především pyknidiemi umístěnými zvenčí na semenném obalu a houbovými plexusy nacházejícími se v oplodí a semenném obalu. Životaschopnost patogenu se výrazně snižuje během prvních šesti měsíců skladování, ale za normálních skladovacích podmínek přetrvává přibližně dva roky. Infekce nemá vliv na klíčivost semen. Houba infikuje klíčící rostliny a vyvíjí se uvnitř. Riziko infekce se zvyšuje se zvyšující se dobou trvání vlhkosti listů, například během chladnějších podzimních nocí se zvýšenou tvorbou rosy. Rezavě červené skvrny na listech způsobené nemocí se často stanou viditelnými teprve tehdy, když jsou rostliny v porostu vysazeny tak hustě, že sluneční světlo již nemůže proniknout k zemi a listy zůstávají déle vlhké. Proto se doporučuje pravidelně kontrolovat plodinu nejpozději od tohoto bodu. Napadení je nejprve patrné na starších listech.

Jak identifikovat septoriózu celeru

Počáteční příznaky houby se projevují jako:

• malé, samostatné, žluté skvrny na listech a stopkách
  
• skvrny jsou často kruhové, ale mohou být hranaté, jsou-li ohraničeny listovými žilami
  
• jak nemoc postupuje, listové léze se zvětšují a obvykle se spojují
  
• starší léze se zbarvují do hněda a vysychají, čímž se stanou papírovitými
  
• charakteristickým znakem těchto lézí je přítomnost malých, tmavých, kulatých struktur, které jsou reprodukčními tělísky (pyknidiemi) houby
  
• za podmínek příznivých pro rozvoj nemoci se léze mohou vyvinout na velké ploše na listech i stopkách, což vede ke spálení rostliny

Poznámka

Tato choroba je velmi podobná plísni rajčat a brambor způsobené houbou Phytophthora infestans, ale není stejná. Fytoftora celer neinfikuje.

Jak léčit septoriózu celeru

Pokud se nemoc začne na celeru šířit, nemocné listy lze odstranit, aby se zpomalilo její šíření. Zároveň byste měli minimalizovat pohyb mezi plodinou, abyste zabránili šíření spór. Pokud je úroveň zamoření stále vysoká nebo pokud se objeví první ohniska, lze aplikovat ochranné fungicidy, zejména pokud se používá zavlažování postřikovači nebo pršelo nebo se očekává déšť. Pro dosažení nejlepších výsledků aplikujte fungicidy při prvních příznacích nemoci. Aplikace fungicidů není nutná, pokud teploty zůstávají pod 13 °C.

Jak předcházet septorióze celeru

Odrůdy celeru se liší v náchylnosti k septorióze, ale úplná odolnost neexistuje. Silné odrůdy jako Asterix nebo Giant Prague však dokážou lépe kompenzovat ztrátu listů způsobenou septoriózou než jiné odrůdy. Jelikož se houba přenáší semeny, doporučuje se použití semen ošetřených horkou vodou (cca 53 °C). Toto ošetření může účinně snížit míru zamoření semen, ale může také snížit jejich klíčivost.

Doporučuje se také zajistit dobrou cirkulaci vzduchu, například pěstováním na místě vystaveném větru nebo s velkorysými rozestupy výsadby (50 cm x 30-40 cm).

Vyhýbejte se zavlažování shora a raději upřednostněte kapkovou závlahu. Pokud tuto možnost nemáte, celer zalévejte brzy ráno a nejlépe pod listy, protože spóry nemoci potřebují ke klíčení vrstvu vlhkosti na listech.

Co nejvíce omezte práci na zahradě, pokud jsou půda či listy dlouhodobě mokré (po dlouhodobých deštích), protože můžete šířit spóry z nemocných na zdravé rostliny.

Po sklizni zorajte infikované tkáně celeru a pravidelně střídejte plodiny - nejméně čtyři roky u celeru, pět let u petrželky a dva roky u ostatních rostlin.

zdroj: ipm.ucanr.edu, bioaktuell.ch, oekolandbau.de

zdroj obrázku: oekolandbau.de