Náš vizuální (zrakový) systém má pozoruhodnou schopnost přizpůsobit se různým světelným prostředím. Je to díky duhovce, barevné části oka a zornici, černému středu. Duhovka řídí velikost zornice, která reguluje množství světla vstupujícího do oka. V jasných podmínkách se zornice zúží, aby se snížilo množství světla, zatímco při slabém osvětlení se roztáhne, aby propustilo více světla, čímž se zajistí optimální vidění v různých podmínkách. Tato adaptace je klíčová pro udržení konzistentního vizuálního vnímání při různých úrovních světla.

Jak se zrakový systém přizpůsobuje světelným podmínkám

Zornice - duhovka automaticky přizpůsobuje velikost zornice. Při jasném světle se zornice zužuje (zmenšuje), aby se snížilo množství světla, a při slabém světle se rozšiřuje (zvětšuje), aby propouštěla více světla.

Citlivost fotoreceptorů - sítnice obsahuje dva typy fotoreceptorů:

• čípky - pracují nejlépe v jasném světle a jsou zodpovědné za barevné vidění. Poměrně rychle se přizpůsobují změnám jasu.
• tyčinky - jsou velmi citlivé na slabé světlo a jsou zodpovědné za černobílé vidění ve tmě. S poklesem hladiny světla se stávají aktivnějšími a jejich chemický regenerační proces trvá déle, proto jim trvá, než začnou dobře "vidět" v tmavé místnosti.

Nervová adaptace - zrakové dráhy v mozku zpracovávají signály z tyčinek a čípků a upravují zesílení nervové odezvy tak, aby optimalizovaly vidění. To pomáhá předcházet "oslnění" při jasném světle nebo neschopnosti rozeznat detaily při slabém osvětlení.

Hlavní typy adaptace

Adaptace na světlo - schopnost očí přizpůsobit se jasnějším podmínkám, která probíhá rychleji než adaptace na tmu.

Adaptace na tmu - proces, při kterém se oči stávají citlivějšími při slabém osvětlení. Může trvat až 30 minut, než se tyčinky plně zotaví a dosáhnou maximální citlivosti.

zdroj: frontiersin.org