Již dlouho je známo, že stres má významný vliv na metabolické funkce. Diabetes 2. typu může být iniciován psychickým a fyzickým stresem. Do neuroendokrinního rámce, který je základem těchto procesů, je zapojen jak centrální, tak periferní nervový systém. Uvolňování katecholaminů a zvýšení sérových koncentrací glukokortikoidů způsobené psychologickým stresem zvyšuje potřebu inzulínu a inzulínovou rezistenci. Přetrvávající hyperglykémie u osob s diabetem může být ovlivněna stresem. Hladina cukru v krvi se může zvýšit v důsledku uvolňování hormonů v reakci na stres. Ačkoli je to u zdravého pacienta adaptivní, z dlouhodobého hlediska to může způsobit inzulinovou rezistenci a vést k diabetu. Kromě toho může diabetes způsobit abnormality v regulaci těchto stresových hormonů.

Studie nám ukazují, že vysoký pracovní stres, zejména při nízké kontrole a vysokých nárocích (pracovní zátěž), významně zvyšuje riziko vzniku diabetu 2. typu, potenciálně o 10-60%, a to tím, že zvyšuje hladinu stresových hormonů, jako je kortizol, zhoršuje působení inzulinu a vede k inzulinové rezistenci, což je proces, který může být zhoršen špatným zvládáním stresu. Toto riziko souvisí s fyziologickými změnami a změnami chování, přičemž některé výzkumy ukazují dvojnásobně vyšší riziko u stresovaných žen.

zdroj: oem.bmj.com