Bulimie je porucha příjmu potravy, při které člověk zkonzumuje velké množství jídla a následně se snaží zbavit přijaté potravy nebo předejít přibírání vyvoláváním zvracení, užíváním projímadel, hladověním či nadměrným cvičením. Jedná se o vážný zdravotní problém, ale díky léčbě se stav lidí s bulimií může zlepšit.
Bulimie postihuje spíše dospívající dívky ve věku 15 až 19 let a mladé ženy na počátku dvacátých let než muže a chlapce. Podle statistik a klinických údajů tvoří ženy přibližně 85% až 95% diagnostikovaných případů anorexie (anorexia nervosa) a bulimie (bulimia nervosa).
Lidé s bulimií obvykle bojují s intenzivním zaměřením na vlastní vzhled, což vede k přísnému omezování příjmu kalorií, pocitu studu a neustálému pocitu úzkosti, viny či výčitek svědomí. Bohužel u lidí trpících jakoukoli poruchou příjmu potravy je výrazně vyšší riziko úmrtí v důsledku sebevraždy nebo zdravotních komplikací.
Mnoho lidí s bulimií nebo jinými poruchami příjmu potravy má tendenci hodnotit se velmi přísně a soustředit se na problémy a charakterové nedostatky, které na sobě vnímají. Bez odborné pomoci může chronický stres spojený s touto poruchou poškodit nejen fyzické zdraví, ale také narušit vztahy a oslabit pocit vlastní hodnoty či schopnost mít kontrolu nad vlastním životem. Čím dříve člověk s bulimií vyhledá pomoc, tím větší má šanci na uzdravení a prevenci případných budoucích relapsů.
Co je bulimie?
Mentální bulimie (bulimia nervosa) je považována za závažnou poruchou příjmu potravy, která se točí kolem „přejídání a zbavování se“, což znamená konzumaci velkého množství jídla najednou a následnou snahu „zbavit se“ přijatých kalorií. Bulimie je považována za život ohrožující poruchu, která postihuje miliony lidí, zejména žen, a vyskytuje se častěji než mentální anorexie.
Vzhledem k tomu, že bulimie zahrnuje nepravidelné stravovací návyky a obvykle silné zvracení, zneužívání projímadel a někdy i nadměrné cvičení, existuje řada příznaků a rizik – jak fyzických, tak psychických.
To, co odlišuje mentální bulimii od ostatních poruch příjmu potravy, je chování spojené s pravidelným vyvoláváním očistných mechanismů, bez ohledu na to, jak přesně k nim dochází. Důraz je vždy kladen na vyloučení přebytečných kalorií a snahu zastavit přibývání na váze nebo dosáhnout úbytku hmotnosti, bohužel však ne zdravým způsobem.
Rozpoznání včasných varovných signálů bulimie
Bulimie málokdy začíná dramatickými příznaky. Místo toho se vyvíjí nenápadně prostřednictvím jemných změn v chování, náladě a vztahu k jídlu – často pod rouškou hubnutí, odbourávání stresu nebo touhy po kontrole. V době, kdy se tento vzorec stane nepopiratelným, má porucha příjmu potravy již hluboké kořeny.
Proto je rozpoznání prvních příznaků bulimie klíčové. Ať už máte obavy o sebe nebo o někoho, koho milujete, pochopení toho, na co si dát pozor, může znamenat rozdíl mezi dlouholetým bojem a včasnou cestou k uzdravení.
Mezi některé z prvních varovných signálů patří:
Změny ve stravovacích návycích
Jedním z prvních viditelných příznaků bulimie jsou změny ve způsobu stravování. Tyto změny mohou zahrnovat:
- konzumaci velkého množství jídla v krátkém čase, často potají
- vyhýbání se společnému jídlu s rodinou nebo přáteli nebo opouštění stolu ihned po jídle
- hromadění jídla nebo schovávání obalů a nádob
- stanovení přísných pravidel stravování nebo pocity viny po jídle
- střídání období omezeného příjmu potravy a epizod přejídání
Tyto vzorce často odrážejí vnitřní boj s jídlem, který přesahuje typické dietní chování. Tajemství kolem jídla je obzvláště významné – naznačuje stud a touhu skrýt, co se děje.
Návštěva toalety ihned po jídle
Charakteristickým varovným signálem bulimie je neustálá potřeba jít na toaletu ihned po jídle, což často slouží jako příležitost k očistě prostřednictvím uměle vyvolaného zvracení. Můžete si všimnout:
- časté návštěvy toalety během jídla nebo bezprostředně po něm
- tekoucí vodu nebo zapnutý odtahový ventilátor k zamaskování zvuků
- dlouhé pobyty na toaletě
- vyhýbání se toaletám bez soukromí
Russellův příznak – fyzický indikátor
Možná vám tento termín není známý, ale Russellův příznak je jedním z nejrozpoznatelnějších fyzických varovných signálů bulimie. Russellův příznak, pojmenovaný po britském psychiatrovi Geraldu Russellovi, který jako první popsal mentální bulimii jako samostatnou poruchu, označuje mozoly, jizvy nebo oděrky na kloubech nebo hřbetu ruky.
Tyto znaky vznikají opakovaným kontaktem se zuby během úmyslného zvracení. Když si někdo vloží ruku do úst, aby vyvolal dávivý reflex, zuby se odírají o kůži a časem způsobují viditelné poškození.
Russellův příznak je významný, protože:
- poskytuje fyzický důkaz o zvracení
- naznačuje, že porucha trvá dostatečně dlouho na to, aby způsobila poškození tkáně
- může být jedním z mála viditelných příznaků u člověka, který se jinak jeví jako zdravý
Ne u každého, kdo trpí bulimií, se Russellův příznak objeví – někteří používají jiné metody vyprázdňování nebo odlišné techniky k vyvolání zvracení. Je-li však přítomen, jedná se o silný klinický indikátor, který vyžaduje okamžitou pozornost.
Změny v zdraví ústní dutiny
Opakované zvracení vystavuje zuby žaludeční kyselině, která narušuje zubní sklovinu a způsobuje značné zubní problémy. Podle Akademie pro poruchy příjmu potravy je zubní eroze jednou z nejčastějších zdravotních komplikací bulimie a lze ji zjistit při běžných zubních prohlídkách. Mezi včasné varovné příznaky bulimie patří:
- citlivost zubů, zejména na horká, studená nebo sladká jídla
- žloutnutí nebo ztenčení zubní skloviny
- zvýšený výskyt zubního kazu, zejména na vnitřních plochách zubů
- oteklé nebo krvácející dásně
- přetrvávající zápach z úst nebo kyselá chuť v ústech
- zvětšené slinné žlázy, které mohou způsobit, že obličej vypadá oteklý
Tyto změny v ústním zdraví se často objeví dříve než jiné fyzické příznaky, díky čemuž jsou zubní lékaři cennými spojenci při včasném odhalení.
Fyzické příznaky bulimie
Bulimie může způsobit řadu fyzických příznaků, z nichž některé se mohou objevovat postupně. Fyzické varovné příznaky bulimie mohou vypadat takto:
- časté bolesti v krku nebo chrapot
- krvavé kruhy pod očima způsobené námahou při zvracení
- závratě nebo mdloby
- nepravidelný srdeční rytmus nebo bolest na hrudi
- chronická únava nebo slabost
- časté gastrointestinální potíže, nadýmání nebo zácpa
- narušené menstruační cykly u žen
- nesnášenlivost chladu nebo neustálý pocit chladu
Národní asociace pro poruchy příjmu potravy upozorňuje, že nerovnováha elektrolytů způsobená zvracením může vést k závažným srdečním komplikacím, včetně arytmií a náhlé srdeční zástavy. Proto je včasná diagnostika a zásah obzvláště naléhavé.
Emocionální a psychologické varovné signály
Emocionální stránka bulimie je složitá a často předchází rozvoji plnohodnotného chování při poruchách příjmu potravy. Mezi psychologické varovné signály bulimie patří:
- intenzivní strach z přibírání na váze nebo posedlost velikostí těla
- zkreslený obraz vlastního těla nebo neustálé negativní vnitřní monology o vzhledu
- odcizení se od přátel, rodiny nebo aktivit, které vás kdysi bavily
- výkyvy nálady, podrážděnost nebo zvýšená úzkost
- deprese nebo projevy beznaděje
- využívání jídla nebo stravování jako způsobu zvládání stresu nebo těžkých emocí
- perfekcionismus nebo rigidní myšlenkové vzorce typu „všechno, nebo nic“
Tyto emocionální změny se těžko odlišují od typických zážitků dospívajících nebo mladých dospělých – a proto jsou často přehlíženy. V kombinaci s dalšími varovnými signály však poskytují jasnější obraz člověka, který bojuje s bulimií.
Sociální a behaviorální změny
Jakmile se bulimie uchytí, začne měnit způsob, jakým člověk komunikuje se světem kolem sebe. Mezi varovné signály v chování často patří:
- vyhýbání se společenským situacím, které zahrnují jídlo
- vymýšlení výmluv pro vynechání jídla nebo předčasný odchod ze setkání
- nošení volného oblečení, aby se skryly vnímané změny těla
- kompulzivní vážení se nebo kontrola těla v zrcadlech
- nadměrné cvičení, i když jste zraněni nebo vyčerpaní
- izolace od blízkých nebo defenzivní postoj k stravovacím návykům
Tyto změny odrážejí jak stud spojený s poruchou, tak rostoucí duševní energii potřebnou k udržení narušených stravovacích návyků.
Co dělat, pokud si všimnete varovných signálů bulimie
Pokud tyto signály rozpoznáte u sebe nebo u někoho, na kom vám záleží, je nutné jednat. Návod, jak postupovat dál, zahrnuje:
U sebe
Pokud pociťujete příznaky bulimie, uvědomte si, že v tom nejste sami – a uzdravení je zcela možné. Zvažte následující kroky:
- Obraťte se na někoho, komu důvěřujete – svěřte se příteli, členovi rodiny nebo mentorovi, což vám pomůže prolomit izolaci, která tuto poruchu skrývá.
- Domluvte si schůzku s lékařem – ten může posoudit váš fyzický stav, odhalit případné akutní zdravotní problémy a doporučit vám vhodnou léčbu.
- Obraťte se na odborníka na poruchy příjmu potravy – včasný profesionální zásah terapeutů vyškolených v této oblasti má významný vliv na výsledky uzdravení.
- Buďte upřímní ohledně toho, co se děje – utajování spojené s bulimií je součástí toho, co ji udržuje. Otevřený rozhovor – i když se to může zdát děsivé – je silným prvním krokem.
U blízké osoby
Pokud máte obavy, že někdo jiný vykazuje varovné příznaky bulimie, přistupujte k rozhovoru opatrně. Zde je několik tipů:
- Vyberte si soukromý, klidný okamžik – vyhněte se diskusi o svých obavách během jídla nebo před ostatními.
- Vyjádřete své obavy bez odsuzování – místo obviňování používejte věty v první osobě, například: „Všiml jsem si, že v poslední době působíš ve vztahu k jídlu vystresovaně, a mám o tebe obavy.“
- Buďte konkrétní v tom, čeho jste si všimli – zaměřte se spíše na chování než na vzhled. Například poznámka „Všiml jsem si, že hned po jídle odcházíš od stolu“ je užitečnější než „Vypadáš jinak.“
- Naslouchejte, aniž byste se snažili vše okamžitě napravit – váš blízký možná ještě není připraven si problém přiznat. Nabídka podpory a porozumění může nechat dveře otevřené pro další rozhovory.
- Podporujte vyhledání odborné pomoci – citlivě navrhněte rozhovor s lékařem, terapeutem nebo odborníkem na poruchy příjmu potravy. Nabídněte pomoc při hledání potřebných zdrojů nebo doprovod na vyšetření či sezení.
- Dávejte si pozor i na sebe – podpora člověka s poruchou příjmu potravy může být emocionálně vyčerpávající. Ujistěte se, že máte zajištěnou vlastní podpůrnou síť.
Pochopení, že uzdravení je možné
Jednou z nejdůležitějších pravd o bulimii je, že uzdravení je nejen možné – děje se každý den. Při vhodné léčbě mohou lidé trpící bulimií uzdravit svůj vztah k jídlu, osvojit si zdravější mechanismy zvládání situací a vybudovat si naplňující život.
Důkazem podložená léčba bulimie zahrnuje kombinaci kognitivně-behaviorální terapie (KBT), dialekticko-behaviorální terapie (DBT), rodinné terapie, výživového poradenství a lékařského dohledu. Akademie pro poruchy příjmu potravy zdůrazňuje, že komplexní multidisciplinární léčba přináší nejlepší výsledky při zotavování se z bulimie.
Vyhledejte odbornou pomoc
Všechny poruchy příjmu potravy jsou komplexní problémy, které obvykle vyžadují vyhledání pomoci, například u terapeuta, lékaře nebo odborníka na výživu. Předpokládá se, že nutkavé myšlenkové vzorce, které bulimii způsobují, fungují jako cyklus, protože se pro postiženého člověka stávají zvykem a „novou normou“. S pomocí a vhodným tréninkem zaměřeným na změnu myšlenkových vzorců a chování je však možné tento škodlivý cyklus přerušit a nahradit jej „intuitivním stravováním“.
K podpoře tohoto procesu se někdy používají antidepresiva. V závažných případech může být nutná hospitalizace, aby byl pacient pod důkladným dohledem.
Ve většině případů může tým odborníků pomoci člověku podniknout nezbytné kroky k zvládnutí skrytých pocitů spojených s tělesnou dysmorfofobií, tajnůstkářstvím, úzkostí, pocitem viny a studu. Jednou z nejúspěšnějších léčebných metod v boji proti bulimii a dalším poruchám příjmu potravy je kognitivně-behaviorální terapie (KBT), která se zaměřuje na změnu myšlenkových vzorců, což následně pomáhá člověku změnit negativní chování.
Prostřednictvím KBT pomáhají psychologové svým pacientům prozkoumat jejich vlastní přesvědčení o sobě, svých schopnostech, kontrole a sebeúctě a následně zpochybnit právě ty myšlenky, které mohou nakonec vyvolat škodlivé kompulzivní chování. Řešením základních emocionálních problémů (skryté úzkosti a deprese, nízkého sebevědomí či pocitů izolace a osamělosti) je možné si konečně osvojit nové způsoby zvládání stresu, které nezahrnují jídlo, a praktikovat vědomé stravování.
Přestaňte s mentalitou diety
Je ironií, že zbavování se stravy obvykle nevede k úbytku hmotnosti (alespoň ne k trvalému). Zvracení, cvičení a užívání projímadel obvykle nevykompenzují kalorie přijaté během záchvatového přejídání, takže lidé s bulimií obvykle nikdy nedosáhnou své „ideální hmotnosti“ a jen prohlubují cyklus narušeného stravování.
Někteří odborníci se domnívají, že například zvracení „odstraní“ jen přibližně 50% přijatých kalorií, zatímco laxativa jen asi 10%. Mnozí lidé nakonec z dlouhodobého hlediska spíše přiberou, než aby zhubli a dosáhli vytouženého vzhledu.
U velkého procenta lidí s poruchou příjmu potravy se jejich záměry začínají poměrně nevinně – obvykle snahou shodit nějaké to kilo. Omezování stravy však může působit jako spouštěč a vést k posedlosti jídlem, dietami a hubnutím. Tělo následně reaguje silnou touhou po jídle, zvýšeným hladem a nutkavými pocity, kvůli kterým je obtížné dosáhnout při jídle pocit nasycení.
Samotné „držení diety“ se dokonce považuje za jednu z hlavních příčin záchvatového přejídání. Lze si to představit jako pohyb kyvadla: čím přísnější je dieta a čím větší pocit odříkání člověk pociťuje, tím pravděpodobněji nakonec podlehne takzvanému „reaktivnímu jídlu“ a silné touze po „zakázaných potravinách“.
Zaměřte se více na štěstí a zdraví než na tělesnou hmotnost
Hledání způsobů, jak být šťastný bez ohledu na dosažení konkrétní tělesné hmotnosti, je obvykle považováno za klíč k řešení emocionálních problémů, které způsobují narušené stravovací návyky. Vzhledem k tomu, že diety v kombinaci s vysokou mírou stresu představují jeden z největších rizikových faktorů pro vznik poruch příjmu potravy, je důležité přesunout pozornost z hubnutí na celkové zdraví a spokojenost.
Pro úplné uzdravení je klíčové klást důraz na lepší pocit, řešení zdravotních problémů, větší radost ze společenských situací, uvolněnější vztah k jídlu a věnování energie oblastem života, na kterých skutečně záleží (vztahy, duchovno, koníčky, rodina a kariéra). Tento proces je u každého člověka jiný; může zahrnovat změnu kariéry, rozvod, objevování nové formy spirituality a podobně.
Podpořte ty, kteří se potýkají s problémy
Pokud se snažíte pomoci někomu, kdo bojuje s bulimií a poruchou příjmu potravy, zde je několik užitečných rad od odborníků, které je dobré mít na paměti:
- Snažte se být chápaví a nikoho neodsuzujte – je přirozené, že člověk na cestě k uzdravení může pociťovat smutek, frustraci, zmatek, potřebu bránit se nebo hněv. I když máte pocit, že se s její situací nedokážete ztotožnit, snažte se naslouchat bez předsudků a vyhýbejte se zastrašování, vyvolávání pocitu viny či nátlaku.
- Vyhněte se komentování jejich hmotnosti – většina lidí s poruchami příjmu potravy nechce, aby si okolí všímalo změn v jejich váze. Místo toho, abyste neustále řešili hubnutí či přibírání na váze nebo v nich vyvolávali pocity viny, soustřeďte se prostě na to, abyste tu pro ně byli, aniž byste se snažili problém okamžitě vyřešit.
- Buďte dobrým příkladem – ukažte svému okolí na vlastním příkladu, jak může vypadat zdravý vztah k jídlu a pohybu. Ukažte také, jak vy osobně zvládáte stres, aniž byste se pro lepší pocit uchylovali k jídlu nebo k nutkavému chování.
Jaké jsou důsledky bulimie pro tělesné a duševní zdraví?
Jedním z nejnebezpečnějších a nejčastějších vedlejších účinků bulimie je poškození trávicího systému, protože přejídání i zvracení mají negativní vliv na produkci trávicích enzymů, rovnováhu tekutin a hladinu elektrolytů.
Zvracení i užívání projímadel mohou vést k nerovnováze elektrolytů a chemických látek, což následně může vyvolat řetězové reakce v jiných tělesných systémech a orgánech, jako jsou například nepravidelný srdeční rytmus nebo příznaky deprese. Současně může vysoká míra stresu v kombinaci s nedostatkem živin ovlivnit hladiny hormonů a změnit fungování neurotransmiterů.
Mezi způsoby, jakými bulimie zhoršuje lidské zdraví a vystavuje člověka většímu riziku duševních i fyzických onemocnění, patří:
- nerovnováha draslíku a sodíku, protože zvracení/vyprazdňování může změnit rovnováhu klíčových živin, elektrolytů a tekutin
- nepravidelný srdeční rytmus a vyšší pravděpodobnost infarktu, srdečního selhání a úmrtí v důsledku nerovnováhy elektrolytů
- dehydratace, která může negativně ovlivnit trávení, duševní schopnosti, svalové pohyby a funkci srdce
- snížená schopnost správně trávit potravu a vstřebávat živiny
- problémy s pravidelným vyprazdňováním, včetně nadýmání, zácpy a průjmu, způsobené užíváním projímadel a změnami hladin enzymů a elektrolytů
- vyšší riziko vředů a trhlin v žaludku
- vyšší pravděpodobnost kolísání hmotnosti, které negativně ovlivňuje zdraví štítné žlázy a hormonální rovnováhu
- vyšší pravděpodobnost neplodnosti a nepravidelné menstruace
- žloutnutí a zhoršení stavu zubů a dásní
- poškození cév v očích
- otok, bolest v krku a bolest v hltanu a jícnu způsobená zvracením
- oslabená imunitní odpověď a častější infekce či onemocnění
- vyšší riziko deprese, úzkostných poruch a sebevražd
- vyšší úroveň zánětu, která může zvýšit riziko různých chronických onemocnění
Příčiny a rizikové faktory vzniku bulimie
Bulimie může vzniknout z mnoha různých příčin; obvykle se jedná o kombinaci několika environmentálních a genetických faktorů. Mezi známé rizikové faktory, které zvyšují pravděpodobnost vzniku mentální bulimie, patří:
- pohlaví (ženy)
- věk (období dospívání nebo raná dospělost – mentální bulimií trpí přibližně 1 až 3% celkové populace mladých žen)
- věnování se sportu nebo koníčku, kde se klade důraz na štíhlost (např. tanec, gymnastika, krasobruslení atd.), což souvisí s tzv. triádou ženské sportovkyně
- výskyt bulimie v rodině
- minulost spojená s dietami, kolísáním hmotnosti a nadměrným zaměřením na štíhlost (což vede k obdobím restriktivního stravování, která tělo přepínají do „režimu hladovění“)
- výskyt deprese, úzkosti nebo jiných duševních poruch v minulosti
- psychotická epizoda do 13 let
Pokud máte pocit, že vy nebo někdo z vašeho okolí může trpět mentální bulimií, odborníci doporučují položit si následující otázky:
- Zabýváte se nadměrně až obsesivně vnímáním svého těla, jeho velikosti a hmotnosti?
- Cítíte po jídle vinu, stud nebo skleslost?
- Myslíte často na jídlo, kalorie, živiny a diety do takové míry, že to narušuje váš běžný život, práci nebo vztahy?
- Máte strach z přibírání na váze, máte pocit, že ztrácíte kontrolu, a obáváte se, že když začnete jíst, nebudete se umět zastavit?
- Stává se vám, že jíte až do pocitu nadměrného nasycení, ba dokonce až do nevolnosti?
- Užíváte pravidelně projímadla nebo si vyvoláváte zvracení, abyste si udrželi váhu pod kontrolou?
- Trápí vás nutkavá potřeba nadměrně cvičit – někdy i tehdy, když jste zraněni nebo velmi unavení – a zároveň máte strach z toho, co se stane, pokud trénink vynecháte?
Čím častěji odpovíte „ano“, tím vyšší je pravděpodobnost, že trpíte určitou formou poruchy příjmu potravy.
zdroj: draxe.com, astersprings.com, bulimia.com, womenshealth.gov
